v temeni a s kalichem muk u rtů. Tyto biblicke obraty a obrazy,
v jak}"ch si tak často libovali polští básníci, zvláště Mickiewicz a
Krasinski, mluvíce o sudbě svého národu, připravují na mohutnou visi
ezechielovskou ve třetí sloce, kterou se »Handžár« nanejvýše zajímavě
a osobitě vpíná do tradice světového básnictví na západě i na v~·chodě.
V proslulé 37. kapitole proroctví :Ezechielových čte se velikolepé vidění
kněze v zemi chaldejské u řeky Chebaru. Proroku pochybujícímu s
lidem svým o budoucnosti národa izraelského, živořícího a hynoucího
v zajetí, zjeví Hospodin ohrazně svou podivnou vůli a starost o lid
vyvolený. Postavít proroka doprostřed údolí suchých kostí a
zkoumavou otázkou vyptává se důvěrníka svého, zda jest možno, aby
suché ty kosti ožily. :Ezechiel neodvažuíe se odpověděti a skládá vše
na vůli Hospodinovu· Ale ten uloží mu, aby tlumočil kostem rozkaz,
podle něhož duch boží má naplniti kosti životem. Ihned v zápětí
pokrývají se kosti masem a žilami, potahují koží a hřmotně přibližují se k sobě,
tvoříce zástup, jenž duchem ode čtyř větrů vanoucím se mění v mocné
shromáždění domu izraelského. A tu praví Hospodin ke svému
žasnoucímu proroku: »A já otevru hroby vaše, lide můj a uved,u vás do země
izraelské. I zvíte, že já jsem Hospodin, když otevru hroby vaše
a vyvedu vás z hrobU vašich, lide můj. A dám Ducha svého do vás,
abyste ožili, a osadím vás v zemi vaší, i zvíte, že já Hospodin mluvím
i činím.«

V prorocké poesii starozákonní není mnoho míst podobně
úch'fatných. Za doby nejhlubšího pokořeni národního, když stát židovský
roztržen jest na dvě království, a když část lidu úpí v zajetí, koná
se vzrušený dialog mezi Hospodinem a jeho prorokem ~lidská ne";'
dověrnost a malátnost ocítá se ve srážce se zázračnou vůlí
všemohoucího Boha a přijímá žasnouc poučení i povzbuzení od něho.
Antitésa vyhnána jest do krajnosti, nebot co může se právě Zidu
pochybujícímu o životě záhrobním a o vzkříšení mrtvého těla vůbec zdáti
nemožnějším než oživení kostí? Tento div odehrává se s dramatickou
názorností před očima trnoucího proroka, ~enž nyní hlásá lidu, že
národ není mrtev a ztracen, nýbrž předurčen Bohem k velikosti
dějinné a mravní. Celé veliké :Ezechielovo umění slohové jest tu
shromážděno: naléhavost řečnického slova a prudká dějovost; duchovní
pojetí života zobrazené s realismem drsně útočným; perspektiva
proTockého vidění, vyrůstající z politické skutečnosti; věty prorokovy,

59