Ignácie se všemi vnadami melodické útěchy; tentokráte však dovede
Václav zaplašiti nebezpečný ten obraz soustředěnou a mravně
prohloubenou představou potupené hlavy otcovy. K opravdovému projevu
vzdoru vydráždí Václava teprve zlobný fanatism Konráda, jemuž ve
čtvrtém zpěvu básně připadá znamenitý podíl dějový, pročež jej básník
nyní pronikavěji karakterisuje, kdežto dříve nakreslil pouze jeho zevní
podobIznu. Karakteristika ta děje se obvyklým u Cecha ·protikladem.
Krásný snílek obštědřený půvaby přírody i přízní lidí má za druha
záštiplného slídivce, od jehož vychrtlého těla a zrádně zeleného oka
se kde kdo odvrací; idealistického potomka ušlechtilého českého
panstva provází jako zlověstný stín zarputilý syn německého kmene
odedávna nevražicí na slovanské, kdysi vítězné sousedy; za
serafick~'m vyznavačem víry, která jest zároveň poesií, jde v patách trýznivý
asketa pojímající náboženská cvičení jako předepsanou útrapu. Napětí
mezi oběma znepřátelenými druhy propukne divoce, když Konrád nutí
Václava k devoci, jež se čtenáři Ambrožovy knihy již jeví pokryteckou
lží a bídnou zradou na ~odinné tradici; ale výbuch vzdorného češství
a vzbouřeného husitství, který se Václavovi hrne přese rty, není v této
napiaté situaci zachycen dramatickou zkratkou soustředěné dějivosti,
nýbrž uměle rozveden ve zdobnou tirádu navršenou z útočn}'ch otázek
řečnických. Cechovská rétorika pracuje tu především základní antitesí
mravního křesťanství a dekoračního katolicismu, který své hmotné a
umělecké hodnoty čerpá z křivd a utrpení kacířů, takže Václav do
své vášnivě ironické apostrofy může vplétati jak výtvarné narážky
na kouzelnou monstranci, tak srdcervoucí výjevy z pob~lohorské
»ffistorie o těžkých protivenstvlch«, aby posléze odmítl Konrádovu výzvu,
aby poklekl před monstrancí, rozhodnými a působivě vyhrocenými
slovy:

»K poctě této hrozné glorioly
koleno bych ukláněti měl?

Nikoli - - A nechť se na mne sříti
světa celého i nebes hněv .•.

Vždyť tam slzy matky mé se třpytí,
rubínem plú otce mého krev! «

Pro dramatický ten výjev Svatopluk Cech potřeboval co
nejpůsobivějších barev scénických a proto, jakoby na potvrzenou Konrádovy
vyhrůžky o trestu nebes kvačící na pekelného rouhače, rozpoutává
44