že obranu vlasti a víry poctivě a spravedlivě mínili, třebaže cesta
spravedlivá dovedla je k smrti hanebné. Jest v nich něco vznešeného
a velikého, co je tolik posiIuje. Všickni jsou udatní, všickni jsou
hrdinové.<,

Bylo by jen oslabením dosaženého účinu, kdyby Ambrož po
mohutném svém líč,ení ještě mnoho mluvil. Odevzdá Václavovi pouze
oteckým dědictvím starou rodinnou knihu; zpraví jej o bloudění bratra
Smila v cizině a o návratu s brannou mocí do vlasti; slíbí mu do týdne
osvobozující příchod Smilův v čele ozbrojených zástupů do Prahy ~
a oba, rozplývajíce se v slzách, rozchá.zejí se, aby se --- nespatřili více.

Ambrožova nápověď o SmiIovi a o jeho odvážném pokusu o
husitský převrat zesiluje vydatně dějové napětí, jež pruběhem třetího
rozsáhlého i obsažného zpěvu bylo podstatně zvýšeno. Až do setkání
s českobratrským starcem v jesuitské zahradě jeví se Václav pouhým
typickým alumnem, v jehož srdci i smyslech revoltuje mladá
přirozenost proti poutům celibátu. Poznání pravého původu a rodinných
závazků rozkřeše v jeho nitru první jiskérky odporu proti jesuitskému
katolictví a hodnotám protireformačnim vůbec. Nyní se však můžeme
nadíti, že nepůjde o vzpouru ryze soukromou, nýbrž že to bude složka
většího nábožensko-politického hnutí v pobělohorských Čechách; ano
čtenář odvažuje se tázati, zda nedojde ke srúžce SmiIa s předáky
katolické politiky, o nichž se tak do široka rozhovořil první zpěv. Epické
nadání Čechovo ocítá se v polovině skladby před velmi nesnadnou a
odpovědnou úlohou uměleckou: sepnouti formou epickou vnitřní vývoj
hrdiny, který jest zamýšlen jako postava typická, s historicky
významným děním veřejným. Zda na to vystačí tentokráte jeho síly, které
doposud zpravidla vypověděly, šlo-li o složitější úkoly komposiční?

Blesky a hromy rozpoutané bouře pozemní neb námořské
provázívaly v dílech Čechova mládí osudové krise a závěrečné katastrofy
rekll individuálních i hromadných, v »Bouři« jako v »Adamitech«,
v »Čerkesu« jako v ».Evropě«. V úplné shodě s tím prožívá také Václav
z Michalovic rozhodny :svuj převrat duševní za ohlušivého hromobití
a oslňujícího planutí blesku, které co chvíli ozáří jeho sličnou tvář
i ošklivé líce Konrádovo. Ale ježto v malebné epopeji z barokního
století vystupuje všecka příroda znásobena uměním a vystupňována
kulturou, vložen jest večerní výjev s bouří v ovzduší i ve Václavově nitru
do umělého rámce jesuitské architektury, jejíž klenby, ochozy a sloupy
42