cítěním ,s utrpením předků po Bílé hoře, než opravdovou shodou
s jejich myšlením náboženským. Katoličtí šlechtici z družiny
Perdinandovy a celý řád jesuitský pojati především jako cizáci, kteří
zardousili národní vědomí a jazyk, znesvětili domácí tradici a dobrjr
českj' mrav, rozchvátili statky a jmění vlastních dědiců zemských,
otevřeli dokořán brány germanisaci. Naopak, hrdinové z nekatolického
tábora povstalců proticísařských objevili se básníku jako ryzí a věrni
Čechové, strážci poctivé slovanské mravnosti a laskavého bratrství,
horlitelé pro staré právo a národní jazyk. Kdo umí čísti mezi řádky,
shledá tuto koncepci již ve Vstupu »V áclarva z Michalovic« a
pochopí z{trove1'í, proč Svatopluk Čech sám prohlašuje !svou skladbu
pouhým stínem onrjho zpěyu, který se dalekou bouří valí k sluchu
toho, kdo se začetl do kterékoliv historie o protivenstvích církve
české a zamyslil nad ní.

Očekává-li čtenář po nápovědech Vstupu snad »velikou píseň«,
»plamenný zpěv«, »hymnu mučednické slávy« a vůbec vznosné tóny
patetické, nemťtže býti nepřekvapen zá.libnou a sytou barvitostí
pohodlného a ryze malebneho líčení postaveného v čelo prvního,
nejrozsáhlejšího zpěvu skladby. Rozměrné brožíkovské plátno, na němž
převlitdá hluboká červeň všech tónů, a kde se rozkošnicky chvějí
kovové pablesky, 'rozpiato jest do široka :předčtenářovýma očima.
Na pozadí rudých čalounů zlatem protkávaných a v pr-ítmí
způsobovaném barevnými skly oken rýsují se nad bělostným ubrusem a
stříbrnými příbory v klementinském refektáři jesuitském postavy dvojího
společenského typu, jenž jest příznačný pro XVII. věk v Čechách:
panstvo světské i duchovní, to i ono ve službách církve bojující, ne-li
vítězné. Se zřejmou dekorativní zá.libou vybírá básník kolorista
malebné jednotlivosti z kroje vznešených hostí, aby se pokochal tím oním
světelným neb barevným efektem: hned jest to oheň purpuru
prolamující se pro střiženým aksamitem, hned stříbrný šperk sloužící za
sponu pláště, hned hedvábná růžice na kordovském střevíci, hned
zdobná ostruha na rejtarské botě; drahokamy v prstenech, diamanty
na jilcích a pošvách mečů, zlatozelená záře pohárťt blyští se
rozkošnicky v slavnostním večeřadle asketických jesuitťt. tlosté klementinské
koleje nejsou hrubě individualisováni, ačkoliv básník mezi ně zařadil
takměř všecky předáky pobělohorské protireformace. Ani slovem ani
gestem neprojeví se Valdštýn nebo Lichtenštejn, pouhými jmény

31