l(orybuta za krále; nadto urazila národního vůdce, pohnavši jej do
svého středu k odpovídání. Rozhorlení Žižkovo na to vše zjednává si
průchodu v prudké řeči Žižkově, tvořící Jádro tohoto zpěvu »Žižka do
Prahy«; motiv plamenné a nesmiřitelné promluvy Žižkovy, kterým
Meissner obohatil dějstvo historické, převzal odtud Svatopluk Čech,
vítaje nabízející se tu prvek rétorický.

V druhé romanci ),Žižka před Prahou«, která na rozdíl od umně
rýmovaných šestiveršových slok ve zpěvu předcházeiícím svými
krátkými verši, střídajícími bez rýmu jamby a trocheje, působí skutečně
dojmem rapsodickým, nalezl Sv. Čech opět složku jinou, živel
visionářský. V hořečnem spánku, v kterém na Žižku útočí varovné hlasy
vnitřní, má rozechvělý kmet úchvatné vidění stověžaté Prahy, již již
za nářku svého obyvatelstva obléhané husitskými bojovníky, když
tajemný průvod národních panovníků a světců na koních hrozivě
proklíná ničitele Libušina města. Dojista Sv. Čech poznal rázem, kolik
hrubého anachronismu obsaženo jest v tomto romantickém snu
inscenovaném po způsobě Brentanova nebEbertova vlasteneckého
starožitnictví, od čarodějné Libuše až po čtyřicet blanických rytířii se sv.
Václavem v čele, ale sotva mu ušlo také, že motiv nočního vidění dobře
se hodí pro vojevudce rozčileného před rozhodným činem; a patrně
i předcházející zosobnění Prahy (jmenovitě hradčanského dómu, který
kleče jako hnědý kněz na kolenou vzpíná kamenné lokte k nebi) ocenil
jako yděčné obohacení látky. Také v Rokycanově řeči, která
následuje skoro hned po Žižkově procitnutí, obsaženo jest u
Meissnera leccos, čím se básnicky prohlubuje podání Palack6ho; Vystupuje!
tu Rokycana především jako mluvčí lidového povědomí sjednoceného
národa, který uznává Žižku za svého povolaného a odedávna
milovaného vlldce proti společnému nepříteli zemskému; zato neproniklo
u Meissnera do Rokycanových slov nic z apoteosy Prahy. Žižka se
rozhoduje ušetřiti Prahy proto, že se ho hluboce dotkla Rokycanova
výzva k národní jednotě a svornosti, chválí slova knězova, zálibně se·
dotýká rukama jeho obličeje a rozkázav navršiti kamenný oltář na
znamení smíru s Pražany, velí táhnouti na Moravu proti Zikmundovi.
Takto německý básník rozhojnil dějstvo značně živlem řečnickým i
visionářsk)TlU, postihl náladově horečnou hrůzu neldidné noci i osvětluiící
okamžik při řeči kazatelově, kde apeluje na politické sjednocení
národa, posunul však anachronisticky motivy Žižkova jednání z oblasti
6