podáním skoro současným; vyšelf jeho životopis lana Žižky r. 1879
zároveň se čtvrtou knihou »Dějepisu města Prahy« a vzbudil Čechovu
žurnalistickou pozornost, takže Čech mohl obou prací ještě užíti,ne .. Ii
při koncepci, tedy alespoň při revisi své básně.·l zde poznáváme ve
V. VI. Tomkovi historika výhradně politického s právnickou výzbrojí:
hledá původce mírového jednání a označuje jako rozhodující osobu při
něm Sigmunda Korybutoviče; zkoumá pohnutky odplOtrců vyvrácení
Prahy v táboře husitském i pražském a ukazuje k válečně politickému
prospěchu jeho pro nepřítele společného; vyšetřuje zevrubně podmínky
mírové. Toto vše vymykalo se nadobro z rámce rétoricko malebné
koncepce Čechovy, do níž se hodily leda některé podrobnosti o
přípravách k obléhání města, jež podává Tomek navíc; ani pro povahokresbu
Rokycanovu nevytěžil Čech nic z Tomka, který přesně stanoví mí·
sto mladého duchovního v náboženském táboře Husových stoupenců.
I když Sv. Čech r. 1879 sáhl po obóu knihách Tomkových právě
vyda,.n}'ch, nalezl tam ;nanejvýše důkladnější poučenI, nikoli však další
inspirační vznět; i možno dále k těmto eventuálním pramenům
nepřihlížeti.

Tím pozorněji však třeba prodleti u Meissnerova cyklu romancí
»Žižka«, Svatopluku Čechovi odedávna známého. leště dříve, než ve
třetí knize rapsodické své epopeje Alfréd Meissner přikročil k
událostem r. 1424, napověděl jeden z motivů pro Čechovo podání důležitých,
Žižkovu hořkou nedůvěru, ba jízlivou nenávist proti Praze, kterou
stále staví rozhněvaný bohatýr v příkrý protiklad k milovanému Tá·
boru, věrnému strážci pravdy boží. Jmenovitě ve 13. zpěvu
MeissneTově, kde se líčí Žižkova jízda do Tábora, odsuzuje poloslepý vůdce
Prahu jakožto »černé, úskočné, hanebné město,« vytýká jí její »smilnou
zbabělost« a »opětovné miHskování se s bludem« .Opovržlivé ty výtky
stupňovány jsou pak v první z historických romancí, věnovaných
mravní zkoušce Žižkově před Prahou; na konejšivé návrhy svých
podhejtmanů, hlavně Prokopa, odpovídá příkrý fanatik celým přívalem
obvinění na pražský Babylon a Gomorrhu, na zbožňovatelku
mamonu, na rušitelku smluv, na posměšnou zrádkyni kalicha. ležto však
Meissner, jehož liberální skladbě zhola chybí posvěcení náboženské a
kultura biblická, vykládá činy Žižkovy spíše z póhnutek světské
politiky, hledá vlastní příčinu trestního tažení táborského nehistoricky
v tom, že Praha zradila zásady republikánské a zvolila si Zikmunda

5