POZNÁMKY.

Srdečná slova Nerudova .Osobu Čechovu zná v Čechách málokdo, jeho poesii zná
každý I" (pronesená v redakčním doprovodě k .PetrkIíčůmc v .Poetických besedách"
1883) neplatí v Iiterárnlm dějepise českém; jef mnohem podrobněji a důkladněji zpracován
jeho životopis než vědecký a kritický rozbor jeho děl. Básník sám vydatně pomohl svým
životopiscům; netoIiko třl svazky • Vzpomínek z cest a života", vyplňující V., VII. a XXIII.
díl jeho sebraných spisů, ale i básnická díla, obsahující v řídkém a průhledném tkanivu
fabulačnim vypravování o Čechově mládí, jako • Václav tivsa" a • Druhý květ", poskytují
hojnou látku, kterou arcíť Iíterární věda mu sl opatrně odlišiti od složek básnických; neni
to však ani zdaleka práce tak nedMklivá a nesnadná jako na př. u B. Němcové. K
vlastním vzpomínkám básníkovým přistupují paměti jeho druhů z mládi a v povoláni; mezi
nimi zvláště Serváce Hellera ve • Světozoru" 1896 a ve • Květech" 1909, dnes shrnuté
v knize .Z minulé doby našeho života národního, kulturního a politického" 1916; rovněž
menwarové črty Otakara Červinky ve .Světozoru" .1896, různých spisovatelů v .Zlaté
Praze" 1896 a ve sborníčku .Máje" 1995 snášeji hojnost důvěrných dokladů. Těchto
pomůcek a přlmých sdělení Svatopluka Cecha samého použili oba spisovatelé obsáhlých
monografií o jeho životě i díle. Václav Flajšhans, jenž 1906 doplníl první dvacetisvazkový
úhrn Cechových spisů knihou .Svatopluk Cech, dílo a člověk", a láskyplně horlivý badatel
čechovský Ferdinand Strejček, který po básnlkově smrti 1908 vydal knihu .0 Svatopluku
Čechovi", důležitou též bohatou části obrazovoLl. V obou dílech hojností a spolehlivosti
vyniká jen část životopisná, kterou básník sám prohlédl a ověřil; V. Flajšhans připojil
vitanou a cennou bíbliografii, kterou zpracovala jeho chof Jindřiška Flajšhansová. Část
vlastně literární a psychologická nevyhovuje ani u Flajšhanse aní u Strejčka, ale zajímavé
postřehy a věcné jednotlivosti najdou se tu i onde, zvláště u Strejčka, který otiskl mimo
to po časopisech celou řadu přlspěvků k poznáni Cechova života a tvoření.

Vědecké studium děl Čechových nebylo potud možno, dokud nebyl vydán jejich
úplný soubor. Svatopluk Čech uspořádal a uveřejnil v I. 1899-1905 v nákladě Topičově
dvacetisvazkové .Sebrané spisy", kde se prósa i verše podávají bez zřejmého plánu v
seřazeni zcela jiném, než v jakém dotud vycházely knižně; te-kst se však valně neliš I od
dosavadnlho zněni; bibliografické poznámky auktorovy jsou skrovné a nesoustavné. Po
básníkově smrti doplněny .sebrané spisy" v\. 1908-1910 v témž nákladě desetisvazkovým
vydáním posmrtným, jež zprvu (díl XXI.-XXXII.) pořádal synovec jeho Vladimir S. Čech,
potom Ferd. Strejček přibližně v rámci, který pro prvnl pořadl vytkl Svatopluk Čech sám.
F. Strejček, jenž k XXX. sv. připojil účelný abecední ukazatel, zavděčil se badatelům
nejenom hojnými poznámkami knihopisnými, ale i tlm, že vyčerpal také rukopisnou
pozf1stalost básníkovu; r. 1913 a 1920 dovršíl vydavatelskou svou zásluhu, vydav dva svazky
.Prvotin Svatopluka Čecha" z nichž první objlmá lyriku a epiku, druhý prósu a pokusy
dramatické. Ale krítickým vydánim není tento soubor o XXXII. sv. nikterak; kromě
různočteni a historie tekstu nedostává se mu soustavné jednoty a metodické úpravy. V našich
poznámkách cituji se sebrané spisy S. S. a řlmskou číslicí svazku, rovněž prvotiny P. a
římsko,u číslicí 1., II.

Uplným vydáním básnické pozůstalosti Čechovy staly se kusými všecky starši
pokusy o literárně historické zpracování děl Svatopluka Čecha. Z nich Jaroslava Sutnara
spisek .Svatopluk Čechs Leben und Werke", Videň 1898 (zvl. otisk z Oesterreich. ungar.
Revue") nemá jiné zásluhy, než že byl prvnl větši monografii svého předmětu; jest to
nesoustavná a povrch ni snůška správných i mylných pozorováni, poznámek, nápadů. jejlmu!
pisateli úplně chybl hlubšl p@jeti, jak dokázal i syntetickým, neuvěřitelně frazovitým

1.