a satiie« v »Literárních listech«), a jeho vděčný podiv vrací se
mnohonásobně i v kritice a žurnalistice pozdější.

Rozsáhlý úhrn Ce chovy poesie z let 1875-1879 »Nová
sbírka veršovaných praci« vynikal nad první sbírku "Básní«
jak rozměrem tak rozmanitostí a hodnotou: ke dvěma
mohutným skladbám cizokrajné inspirace »:Evropa« a »Cerkes« pojily
se dvě ukázky epiky s náměty domácími »Ve stínu lípy« a »Žižka«,
výpravnou část pak doplňovala velkorysá lyrika kořenů hluboce
osobních, ale posvěcení dobově tragického »Zimní noc«, »řlandžár« a »Na
hrob Havlasův«. Svatopluk Cech stanul zde skutečně v zenitu své
tvořivosti. Sbírce dostalo se také obecného úspěchu: vyšla rychle za
sebnu třikráte a ještě v devadesátých letech, kdy jednotlivé básně
z ní dávno žily samostatným životem, byla znovu přetištěna.

237