básníka, který takto na dobro překonal knižní konstruovanost
neprožitých popisů mladické »Bouře« a úspěšně soutěžil s oběma předními
básntk),- ze skupiny lumírovské J. V. Sládkem i s Jaroslavem V
rchlickým v poesii i symbolice moře. V partiích těchto projevila se záliba
Čechova zraku pro silné, nelomené barvy, sestavené namnoze do
prudkých kontrastll a nadané skvělou svítivostí: při západu slunce,
když lo<.f se loučí s Evropou, plane hornaté pobře'Ží v purpuru a zlatě;
večerní obláčky nad hlavami plavců přecházejí od barvy růžové a
odtud přes odstín ametystový do zlatohlavu; za revoluční noci rudé
svítilny se kříží s příšerným plápoláním žlutých pochodní; v bouři
obrovská bílú vlna se mění v llebetyčnou kru smaragdovou; když
S'2 oceán uklidní, rozkvetou jeho hloubky jako safírový luh. Ale
Svatopluk Cech .vložil do »Evropy« vedle těchto obrazů přírody viděné
také· několik pohledů do přírody vytoužené: toť skvoucí prales na
ostrově uprostřed moře, kam Pavlův sen umisťuje svou a AngelimÍ,
selanku lásky; toť exotická krajina s palmami pod věčným sněhem
vyhasié sopky, kde zakotviti touží kněz s Oonzagou; toť tiché a
zelené údolí Oastonova domova v bílém oblaku kvetoucích třešní a se
zlatými roji bzučících včel. Tyto krajinky pevninské, výborně
komposičně motivované touhou či vzpomínkou příslu.šI1~·ch postav, vnášejí
do mořských líčení žádoucí rozmanitost a tvoří zároveií episody, kde
jako na místech ticha a smíru může spočinouti duch čtenářův, poněkud
unavený bouřnýmI výjevy i myšlenkovými kontroyersami »Evropy«.

Jiný-m prostředkem, aby ztlumena byla ideologická strohost
debat a polemik na programní »tvropě«, jest výrazová rozmanitost,
pr'echázející leckde až k estetické hravosti samolibého formalisty. Z
celku odpola epického, odpola dramatického, kde se pohodlný proud
popisů střídá s prudkými stichomytiemi dialogů, vylupují se občas
uzavřené celky strofidé, lyrické to písně, umná ronda, vdt~kuplné
kuplety ;t oživují takto jeúnotvárný Jambický rozmčr básn0, jell:)Ž
Svatopluk Čech tentokráte poprvé, ale s nedostatečnou jistotou
použil v delší skladbě výpravné. Svatopluk éech naprosto-nepotřeboval
těchto pomůcek, aby došel svých vůdčích ideových cílů, ale pestři1
jimi živě osnovu své básně a zároveií, právě jako ve vstupní apostrofě
ducha -člověčenstva, ukázal, že může soutěžiti s Jaroslavem
Vrchlickým,- kte~ý uchvacoval vrstevníky, současně j~l{O symbolickS' pěvec
všelidského vývoje i jako dJltnys!n}' virtuos nejsložitějších forem
234