čeni lokálnÍ. Nestačilo tentokráte básníku naprosto, aby své postavy
zobrazil jakožto skladné typy, jeiichž životnou a srosti tou skutečností
individuální proniká povšechný mopel, ideově p1atný i mimo rámec
daný rozvojem děje a možnostmi látkovými. -Zde' stlačena reální látka
povahová i zkušenostní na míru nejskrovnější; nikoliv lidé z masa a
krve, nadaní bohatým žívotem smyslov~'m a pozemskou vášnivostí,
nýbrž odtažitá schémata rozestavená dle úkonů dialektických vyplňují
báseŤl aiegorickou; u všech omezena jednací schopnost, aby tím více
vyniklo naléhavé, ha výlučné jejich poslání ideologické, které se
projevuje ve stálých dialozích a kontroversách, vypravených s programní
logičnosti a se skvělým uměním řečnickým. Dílo na pohled
rozkolísané mezi uvolněnou formu byronského eposu refleksivního a mezi
zřejmé, byť nezužitkované sklony dramatické, rozpadá se takto na
řadu oslnivých, někdy i přesvědčujících myšlenkových debat, jejichž
nositeli nejsou lidé reální, nýbrž symboličtí, a celou skladbu, přes
veškeré barvy a svity v oddílech dekorativních, zalévá mlha
jinotajitelnosti, spojenú s kletbau abstrztkcc. Po této stránce měřena byla
umčlecká hodnota Čechovy alc~orickc »Evropy« na úchvatném
visionáfském I ea!ismu K rasilíského > N c!J();7skc kon:cuie<c, a přirozeně dopadl
SOl!~ llcrr-L~I1i-\·\. i ,1'0 SY;li(:pluJ<a Cecha; vS'slcclek zľistanc přibližně
ste.ill)w, r;( ISI:t, í-H se proti Čechově skladbě kterékoliv jiné obdobné
dílo svl:tové poesie, v němž karakteristika a děj měly sloužiti
záměrúm symbolickým, budiž to"»Legenda věků« Victora Huga z básnictví
epického nebo některá ze tří scénických básní Ibsenových: názorné
plnosti, životného ruchu a varu, dějové hutnosti a zaokrouhlení v
kresbě postav bolestně se nedostává básni Čechově, zvláště
postavíme-li ji vedle výtvorů, v nichž pojetí symbolické není naprosto na
úkor teplé konkretnosti.

Svatopluk Čech patrně sám pocifoval ideologickou odtažitost své
)):Evropy« a hledal uměleckou protiváhu v hojném živlu malebném I
a popisném. Těže vydatně ze svěžích dojmů černomořské své pouti,
obklopil myšlenkové rozpravy a zásadové spory programních svých
rekil bohatým ličením moře ve všech denních dobách, náladách a
os\'Hleních od zářivého ticha na safírové hladině pod jásavou
oblohou až po divoké hrůzy bouře; sem tam kmitla v těchto barvitých
partikh, vložených zpravidla do vstupů jednotlivých zpěvů, ještě
reminiscence byronská, ale ostatek zakládá se na původních postřezích

233