tickém. Byli-li v »Adamitech« ústředními hrdiny starci a jinoši,
vychází v »Evropě« všecko dění od typických mužů, Gastoná a Rolanda
a vrací se zase k nim, budiž to akce v užším smyslu nebo rušný
zápas ideologický. Zvláště Gaston vymodelován jest pevným a určitým
dlátem Svatopluka Čecha jako povaha ven a ven mužná: dovede se
soustřediti k svému úkolu a vyhledati v pravou chvíli vždy
nejvhodnějších prostředků k jeho provedeni; neleká se ani obtíží ani
překážek, nýbrž naopak roste na nich; pomáhá a zachraňuje, kde nutno,
ále neváhá také odpírati zlému a mařiti nástrahy; nastavuje svou
statečnou hruď bouři přírodní i společenské; nikdy neztrácí mysli a
naděje, třeba že se dávno rozžehnal s ilusemi a ačkoliv dobře ví, že
daleko za ním leží štěstí života, nenávratná to doba blažené mladosti.
Od hlavních postav »Adamitů« liší se Oaston také tím. že ideový svůj
zájem v mužném omezení neobrad ke všem záhadám vesmíru a života,
nýbrž, pomíjeje vlastní sféru metafysického hloubání a kosmické
zvídavosti, zab~·vá se výlučně otázkami morálními a společenskými,
které nejsou toliko znepokojivým námětem burácivé myšlenky, nýbrž
zasahují též vůli člověkovu a burcují jeho energii. V tom se s ním
shoduje netoliko Roland, ale i ostatní revolucionáři na palubě a v
podpalubí »:Evropy«: není pouhou náhodou, že v obsažném třetím zpěvu
tématickou diskusi o přírodovědeckém, mytologickém a básnickém
poznťlní přerušuje pádná výzva Rolandova: »dnes kyne čin«. Tento
obrat není příznačný pouze pro »Evropu«; i na příště Svatopluk Čech
pC' celá dvě desetiletí bude klásti a řešiti výhradně záhady a úkoly
veřejného svědomí a mravní vůle, nikoliv problémy poznávací a
nazírací.

V »Evropě« usiloval Svatopluk Čech všemožně, aby ideje i jejich
představitele podal co nejvšeobecněji, bez místního a časového určení,
v dosahu skutečně všeevropském. Z narážek zcela skrovničkých
dohadujeme se, že revolucionáři vyhoštěni jsou z .Francie někdy v třetí
čtvrtinč devatenáctého věku; nikdo z buřňáků s kosmopolitickými
jmény, polského emigranta vyjímajíc, neformuluje svých převratných
cílů ve vztahu k určitým národním a politickým skutečnostem a není
ani řečí karakterisován; ano i veškeré rodinné kořeny a minulostní
svazky hrdinů »Evropy« zastřeny jsou úmysln}"m mlčením básník
0výn). - po této stránce jest »Evropa~< daleko méně konkretní než
»Adamité«, jejichž symbolický obsah má dějinné pozadí a přesné
ur232