zničeni. Polonahá kráska rozcuchaných vlasů s planouCÍ pochodní v
ruce usiluje prolomiti dvéře vedoucí ke skladišti prachu, ale
nevystačuiíc silami, láká Rolanda k příšernému podniku. Ten, nevěda, co se
za okovanými dveřmi skrývá, - nechápe ani naléhavého vyzvání
divčina, ani divokého blesku v jejím pohledu. Zvláštní úskočnou nápovědí
prozradí Gonzaga Rolandovi záhadu: ukazuje na znamení kříže na
dveřích lodní prachárny a u vytržení zpola náboženském, zpola
nihilistickém velebí moc tohoto symbolu, který odemyká bránu věčné
.svobody.

Dívčinu ekstatickou výzvu, přeplněnou řečnickými otázkami a
neklidnými exklamacemi, zastřel básník úmyslně příkrovem tajemna, že
není snadno dobrati se jejího bezpečného smyslu. Osamotníme-li
Oonzažinu řeč k Rolandovi, najdeme v ní nesporně důraznou apoteosu
kříže a křesťanské smrti: sotva mluví temná krasavice pouhou
náhodOll ú zbožných slzách, o mučednické krvi, o sírném dešti trestajícím
bezbožnost, o svaté vtře a očistě z pozemského prachu; v tom
případě by - po prvé v básni - hlásil se zde živel křesťanský, pojímaný
netoliko v duchu evangelické humanity, nýbrž i uvědomělé věrouky
- byl by to rys nezvyklý v dosavadním díle Čechově. Stanislavu
Grabowskému mluví 7. této oslavy křesťanské víry opět silný vliv
l>Nebožské komcdic«, kue skutctně Pankrác umírá v Leonardově
nárUČI s viděním Spasitele v trnové koruně, opřeného o kříž a se slovy
II GaliJee, vicisti«; čistě po polsku nad dialektickou antitesí
odumírají<:fho aristokratismu Jindřichova a křečovité revoluční demagogie
Pankíácovy vítězí syntetická ideje křesťanstvÍ. Český kritik Orabow
..ského připouštěje, že apoteosa 'křesťanství, obsažená v řeči Oonzažině
má v básni významné místo, hledá pro ni jinou miaci slovesnou;
podobáť se mu, jako by ozýval se tu ohlas závěrečného motivu
legwdárního příběhu o Julianl1 Odpadlíku, který právě v sedmdesátých
letech jako problém filosoficko-dramatický zaměstnával Ibsena a
Jaroslava Vrchlického. Jal.;: Stan. Orabowski tak Jan Menšík vyčetli
z ))Evropy«, že Gr)J] 1:1 i!,; , ;lcpuukaf:llJC pouze ke kříži hmotně
namalovanému na skladišti třaskavin, nýbrž že má vidění, podobné visi
Konstantinově i v}'znanlllčmu přeludu umírajícího Pankráce.

Uvážime-li však dějovou i povahovou spojitost osudného
vystoupení Gonzažina, přisoudíme stěži tak daleký ideový dosah posledním
slovJim Jejím. Ani slovem nebyl napověděn v předcházejících zpěvech
229