a přece zdravým dechem. Škoda, že Svatopluk Čech nerozvedl této plodné myšlenky a že již v Rolandově řeče poněkud zmateně smísil básnictví, které se omlazuje v krvavém přerodu lidstva, s poesií, jež čerpá podněty z válečných dějů; škoda, že smělého, byt urputného myslitele Rolanda vystřídává příliš záhy matný krasořečník Pavel. V:rh~'baje se odpovědi na podněty Rolandovy, nedotýká se 00tažit~· ,idealista Pavel ani slovem místa, které má poesii připadnouti v novém uspořádání věcí, pro něž přece sám horlí a nedávno i činně bojoval; podává romantickou apoteosu básnictví, nezničitelného, naopak věčně mladého a svěžího, nutného pro lidstvo, nemá-li se zalknouti v linusu, posvátného Bohu i zápasníku, přítomného za každé kultury a pod krojem jakýmkoliv. Vzletná a barvitá tato oslava poesie, vymykající se po způsobu samomluvy v dramatě z dějové spojitosti napiatých událostí, prodšena íest názorem čistě čechovským: básnictví vítězi jako vyšší princip nad skutečností, vyrovnává její rozpory, uvádí do její změti zákon a řád; tkvějíc v neproměnné podstatě lidské bytosti, povznáší se nad relativnost běžné zkušenosti a nad podmíněnost dobrého vkusu; proto přináší bezpečnou oporu a trvalé štěstí idealistíckým touhám člověka, trpícího jinak brutalitou a prom(nlivostí skutečného života. Promyšlena hloub a vyjádřena skvěleji, vraci sev této Pavlově obhajobě poesie jiná, slavná českáapoteosa lxísnictvÍ, napojená rovněž uázorem ryze romantickým, Pflegrova výmluvná apostrofa z počátku »Pana Vyšinského« ve třech spencl:H,vsky'ch stancích, počínajjcí se často citovanými slovy »0 poesie, dítko z -,:ú111ých luhú!« - básník Pavel smýšlí v sedmdesátých letech na mt.'zin:nodllÍ lodi psanecké o podstatě básnictví zcela podobně jako PikgrľlV (':esk~' hrdina Vladimír r. 1857. I jest úplnč ncsprávno. shledává-li St. Grabowski právě na tomto místč JJ(~v<' přC's\,(Jc.:i\:ď (iokbd příméiw vIiYl! »Nebožské komedie« na CeclH,v II »)L\fojlu<; ;t JilW i-ii , 'll' tato slova P.!vlova sotva by byla vznikla bez Krasiúsk6ho. který podsla~ou poesk se zabýval v prolozich Je L a HI. čústi své veIe1Júsnč a v četn~'ch proslovech hraběte Jindfklia. Jmenovitě v lyrické próse, neklidně úryvkovité a krutě sebemučivé, kterou předeslal I. části »Nebožské komedie«, romantický visioflář polský přímo tématicky řeší bolestný problém básnictví a básníka a krouží černými perutěmi pesimismu kolem hořké té záhady. Jedenadvacetiletý tušitel Krasiflski trýzni se týmž rozporem, který 15* 227