a přece zdravým dechem. Škoda, že Svatopluk Čech nerozvedl této
plodné myšlenky a že již v Rolandově řeče poněkud zmateně smísil
básnictví, které se omlazuje v krvavém přerodu lidstva, s poesií, jež
čerpá podněty z válečných dějů; škoda, že smělého, byt urputného
myslitele Rolanda vystřídává příliš záhy matný krasořečník Pavel.

V:rh~'baje se odpovědi na podněty Rolandovy, nedotýká se
00tažit~· ,idealista Pavel ani slovem místa, které má poesii připadnouti
v novém uspořádání věcí, pro něž přece sám horlí a nedávno i činně
bojoval; podává romantickou apoteosu básnictví, nezničitelného,
naopak věčně mladého a svěžího, nutného pro lidstvo, nemá-li se
zalknouti v linusu, posvátného Bohu i zápasníku, přítomného za každé
kultury a pod krojem jakýmkoliv. Vzletná a barvitá tato oslava poesie,
vymykající se po způsobu samomluvy v dramatě z dějové spojitosti
napiatých událostí, prodšena íest názorem čistě čechovským:
básnictví vítězi jako vyšší princip nad skutečností, vyrovnává její rozpory,
uvádí do její změti zákon a řád; tkvějíc v neproměnné podstatě
lidské bytosti, povznáší se nad relativnost běžné zkušenosti a nad
podmíněnost dobrého vkusu; proto přináší bezpečnou oporu a trvalé
štěstí idealistíckým touhám člověka, trpícího jinak brutalitou a
prom(nlivostí skutečného života. Promyšlena hloub a vyjádřena skvěleji,
vraci sev této Pavlově obhajobě poesie jiná, slavná českáapoteosa
lxísnictvÍ, napojená rovněž uázorem ryze romantickým, Pflegrova
výmluvná apostrofa z počátku »Pana Vyšinského« ve třech
spencl:H,vsky'ch stancích, počínajjcí se často citovanými slovy »0 poesie,
dítko z -,:ú111ých luhú!« - básník Pavel smýšlí v sedmdesátých letech
na mt.'zin:nodllÍ lodi psanecké o podstatě básnictví zcela podobně jako
PikgrľlV (':esk~' hrdina Vladimír r. 1857.

I jest úplnč ncsprávno. shledává-li St. Grabowski právě na tomto
místč JJ(~v<' přC's\,(Jc.:i\:ď (iokbd příméiw vIiYl! »Nebožské komedie«
na CeclH,v II »)L\fojlu<; ;t JilW i-ii , 'll' tato slova P.!vlova sotva by byla
vznikla bez Krasiúsk6ho. který podsla~ou poesk se zabýval v
prolozich Je L a HI. čústi své veIe1Júsnč a v četn~'ch proslovech hraběte
Jindfklia. Jmenovitě v lyrické próse, neklidně úryvkovité a krutě
sebemučivé, kterou předeslal I. části »Nebožské komedie«, romantický
visioflář polský přímo tématicky řeší bolestný problém básnictví a
básníka a krouží černými perutěmi pesimismu kolem hořké té záhady.
Jedenadvacetiletý tušitel Krasiflski trýzni se týmž rozporem, který
15* 227