tickým. Leč Oonzaga, jejíhož ramene se již již chápou rozvasnene
prsty knězovy, roznícena jest touhou zcela jiného druhu. Jako Mojžíš
krvavou a hlučnou vlnou bítvy opájí se čistým příbojem mořského
živlu, jako Sulamit po očistě skutečnou láskou ze smyslných vin
a"damitských prahne po vykoupení smrti z hanby noci, kdy byla
znásilněna. Mohutnými apostrofami rozbouřeného moře, jež mají
visionářskou sílu postřehů zbystřenj'lch ekstasí, srdcervoucími sebe obžalobami,
v kterých vedle přísné cuánosti úpí hrůza ze zneuctění tělesného,
prokmitá romantický problém padlé dívky, pojatý však bez
sentimentálnosti případu Sulamitina. Ve shodě s Rolandem a na rozdíl od
Oastona, Pavla i Angely vytušila - na samém rozhraní šílenství -
Oonzaga, že rozvrat na ))Evropě« nepřipouští již nikterak smírného
řešení. avšak chce-li Roland zhubiti všecky, přeje si Oonzaga býti
zničena jen sama. Romantická ironie řídí však osudy ),Evropy«: příboj
strhuje se stožáru do hlubin kněze vzpinajícího roztoužené náručí po
životě, aie ušetří Gonzagy prahnouci po zmaru; Oaston zachraňuje ji
ne však pro očistu neb pro stě stí nového osudu, nýbrž pro uspíšení
katastrofy závěrečné.

Tragickc finale, jež vyplňuje sedmý zpěv »Evropy«, a v nemz
přiřčen jest, tu činnější, tam pasivnější, podíl všem hlavním postavám
básně, obsahuje hrůzy všeho druhu; aby se však tento děs odrazil
tím Pllsobivěji od harmonického pozadí, položil básník podle kontrastní
své techniky do vstupu zpěvu vděkuplné ličení živlu klidného a
zářivého. To! moře, ulehnuvší po přestalé bouři: krotké vlny pasou se
v safirovém luhu, rybky dovádějí v průsvitných hlubinách, svěží dech
ú~měvného oceánu hraje takřka na šalmaj míru. Leč Svatopluku
Cechovi není přáno trvale ponořiti nevínný pohled šťastného lyrika do
barevných a světelných kouzel naivní přírody; ihned přisedá k němu"
rušivá rdlekse o skryté zlobě moře a trpká vzpomínka na bouři
předešlého dne, kterou Oaston, mluvčí básnikův, kuklí do, mužného
díkůvzdání za to, co na rozběsněném živlu bylo na »Evropě( zachráněno.

Hned však dostavuje se protiklad: proti mírné hladině oceánu
buráceiící vzpoura v podpalubí lodi, proti vyrovnanému Oastonovi zuřící
terorista Roland. Obklopen vyvrheli z psanců, vraždí nejenom posádku
»Evropy«, ale i mírnější živly revolucionářské, takže frygická jeho
čapka brotí se krví, a cáry rudého praporu se zmítaií nad rostouci
hromadou mrtvol. Z neIidské,ho výboje Rolandova předvádí Svatopluk
15 225