že věc anstokracie bude na baštách sv. Trojice hájena zbraní až do
posledního dechu, kdežto Gastonova srážka s Rolandem vyvolána jest
pevným z{uněrem humanitního komunisty překaziti stůj co stůj další
prolévání krve na »Evropě«. Jakési podobnosti Rolandovy s
Pankrácem tylo by arciť nesnadno popříti - revoluční teroristé jsou si
vesměs do jisté míry podobni, a takto v ši c11l1 i psanci na »:Evropě«
pocházejí od Pankráce - ideově, nikoliv však karakterově. Marně
bychom však hledati u Rolanda rysů, jež Pankráce činí právě karakterem
jedinečn$'m: kde projevil rudý uchvatitel »Evropy« onu svůdnickou
moc. s nii Pankrác předstupuje jako pokušení před hraběte Jindřicha,
kde ono divinační pochopeni pro každou opravdovou sílu, které vábí
jej, dostati nadprůměrného vůdce protivného tábora na svou stranu,
kde onu plamennou touhu spasitelskou zalidniti pouště a obdarovati
všecky vyděděnce pozemky, kde onen trágický smutek poděšený
troskami zbývajícími výhradně z jeho revulučního díla? Naopak Roland
nadán jest znaky, jichž nemá ani jeden příslušník demagogického
tábora u Krasirí.ského, ani Pankrác ani Leonard: nenasytnou touhu po
bořeni, rozkladný a leptavý kritici~m, drsné opovržení k prolhané a
scbeoklamávající lidskosti, tvrdou neoblomnost vuči veškerým
sladkým ilusím; v tom ve všem jest pravým syneJ;l1 pokročilého století,
které svou svébytnost si uvědomovalo hlavně rozumovou reakcí proti
hf'dnotám romantismu. Důkaz T. St. Grabowského se nezdařil; aby
Sv. Čech postavil proti sobě dialekticky dva nositele protilehlých
principit sociální~h, k tomu nepotřeboval popudu od Krasirí.ského, vždy!
již dějový a ideový rozvoj »AdamitiJ« založen byl na stálém
využitkování takovýchto antitesí a kontrastův.

Rušný výjev, vystřídávajicí za úplné změny nálady záyažnou
rozpravu Gastonovu s Rolandem, vraci se celým založením k
scénám mladistvé ))80uře«: nevázaná orgie drzého a vilného davu na
lodí na oslavu přechodu rovníku přerušena jest 'výbuchem mořské
bouře, opilstvi mísí se s parodií, rafinovanost s nevázanosti pudovou
- vpět se ocitáme v ovzduší burlesky s tragickým pozadím, které
po prvé vyvolal a Svatopluku Čechovi odhalil lord Byron druhým
zpěvem »)Dona juana«, jehož upozórněni v »Ostrově« snad zbystřilo
Čechovu chut, aby do »Evropy« vložil takový- v}'jev orgiastický.
Bakchanale na palubě. namalované vskutku s divokou vervou a se
smyslnou působivostí útočnými barvami jordaensovskými, vrcholí

223