Též Svatopluk Čech četl dojista v ))Lumíru« r. 1875 Kvapilovy
ukázky prvních dvou částí ))Nebožské komedie,<, leč právě v těchto
úchvatných dramatických obrazech duše aristokrata-básníka J indři.,.
cha rozvrácené démony není praničeho, co by jakkoliv souviselo
s »Evropou«. Poznal-li pak z polského originálu jádro ))obrovitého
kartonu« Krasitíského, jež dlužlJo hledati ve třetím a čtvrtém oddílu, tvořil
sotva pod jeho dojmem svou »)Evropu«. Nemůže býti básnických
výtvorů různorodějších. tlusté a dusné přítmí, vlastní soumraku rodu
i věku, zabaluje celou, ),Nebožskou komedii«, ale z nčho s
podivuhodnou plastikou, plny dramatické akce vystupují postavy
symbolické, ky pící při veškeré typičnosti životem ryze individuálním;
každý z nich jest Polák od kosti z porevolučního období; každý má svou
zvláštní náruživou fysiognomii, svoullezapomenutelnou gestikulaci,
svůj ~jmbr hlasu, nerozplývajícího se nikdy v zdobné rétorice, nýbrž
směřujícího k napiatému tragickému dění. Nad ))Evropou« se
většinou klene průzračné ovzduší, i když do děje zasahá dým vzpoury a
Hesk mořské bouře, takže čtenář stále jest přesvědčen, že vzejde
nade všemi disonancemi jas vyrovnáni; vostrých, avšak příliš
všeobecnJ'ch obrysech pouhých alegorii bez osobní životnosti a
národního určení tyčí se, až na nepatmé vyjimky, dialektické postavy
Čechovy; dění, rozhodující o jejich osudech, jest spíše epické, než
dramatické, hovory jejich, abstraktně odpoutané od skutečných zážitků,
obsahuji více řečnické látky a zdoby než volné aktivity. )jNebožská
komedie", nesoucí v každé větě krvavě temnou pečeť let třicátých,
soustředí se hlavně k tématu, jež bytostně souviselo s mladými osudy
básníka-aristokrata, k rozkladu světa šlechtických tradicí a zákonité
auktonty nehotovou a syrovou, avšak brutálně živelnou mocí gigantů
valících se z podzemí, jimž Zikmund Krasióski rozumí hlavně silou
divinační. Básníka ))Evropy«, který si osvojil zkušenosti z revoluce
r. 1848 a 1871, nezajímá již rozvrat ))ancien régimu«, který jest pro
něj docela mrtev; za svůj myslitelsko umělecký úkol určil vyložiti
a ztělesniti krise otřásající organismem společnosti revoluční: na lodi
»Evropě« obsadili všecka místa potomci a dědicové Pankrácovi a
Leonardovi. A zde spočívá také základní různost v pojetí i kontrastování
ústředních hrdinů ))Nebožské komedie« a ))Evropy«, jejichž zdánlivá
shoda tvoří hlavní část důkazu T. St. Grabowskěho; ostatní motivy,
jimiž krakovský literární dějepisec podpírá svou hypotésu (postava

221