Dočasný jarý a bezstarostný rozmar povstalců na palubě,
netušících nebezpečí rovníkových vod, přerušuje rázný povel teroristy
Rolanda, aby byli dobiti uvěznění dřívější pánové lodi; tu však
krvelačné a pomstychtivé slovo revolučního doktrináře, jenž zavrhuje
každou soustrast i rozcitlivění se nad krví, vydráždí dávného soka
R.olandova Gastona k hlasitému odporu. Prudký slovní souboj mezi nimi,
který se z dokonalého řečnického výkonu stupiíuje až v dramatickou
stich<imytii, připomíná kontrasty příkře postavenými a nadobro
nesmiřitelnými, mohutnou rozmluvu mezi Iienochem a Adamem ve druhém
zpěvu »Adamitů«. Jestliže však se také zde, povahově a rétoricky,
střetají zástupci obou krajních křídel revolučního tábora, spočívá
zásadní rozdíl v tom, že nestaví se proti zkušenému a životem
přesycenému starci-skeptikovi blouznivý a nadšený jinoch-idealista, n}'brž,
lže čelí zde muž muži, oba prošedší ohněm poznání a požitku; dí-li
Svatopluk Cech o R.olandovi, že v jeho líci kamenných rysů »zůstavil
jen chladné, hrubé vrásky vÝhaslý požár vášni plafnennýchr(, nazývá
Oastonovu duši »sytou, zprahlou, zemdlenou(. Proti R.olandovu
tefLlrismu revolučnímu, který vě sporu kuje své polemické šípy na
kovadlině bezohledné kritiky společenské, hlásá Gaston mírumilovně a
sh<Nívavě utopii komunistickou; tuehy sociálních snílků francouzských
mísí se y ní vťdomě se z;i.sadaml evangeiJa a s příkazy buddhismu @
celek pak nezapírá, že českobratrské řešení »království božíllO na
zemi« tanulo básníkovi na mysli, a že snad také
herderovsko-rousseauovský obraz domnělé selanky praslcvanské dodal sličlIS'ch barev
této •... hiliastické \ iciině. Nov~r svět, jemuž nadějné toužení Oastonovo
dává vstávati· z krvavých brodí: revoluce, značí z valné .části
obnoveni selské idyly slovanské: lidé mírní, Jepí, smavoústí, soudruzi
štěstí bloudi pod kvetoucími haluzemi zlatým mořem bohatých klasů,
sbírají ovoce ve štědrém sadě vzdělané přírody, isou i druž!1ému
domácímu zvířeti přáteli. Tam nebude vládnouti sobectví a odstraní se
soukromý majetek;· zákonodárci a soudcové stanou se zbytečnými
v lidstvu zbratřeném á ·nevinném; místo náboženstvi zjeveného,
ostříhaného kněžími, zavlaje dušemi přírodní, útěšný panteism; pluhy
nahradí úplně meče, a dávné krvavé bl)je budou toliko děsivou
vzpomínko:!. Roland odbývá rázně scciální blouznění Oastonovo zžíravým
posudkem vládnoucích lži společenských a táže se - s ním i čtenář -,
co m'Úže znamenati tato luzná hudba budoucnosti pro přítomnou
si
219