podobiznu Oastonovu, kdežto, vstupuje do děje, odhaluje zamyšlený
rek spíše jen intimní záhyby svého srdce; při tom zjevuje se zcela
nepokrytě, kolik z vlastního citového života :vložil Svatopluk Čech
do povahy Oastonovy. Zemdlená mysl revolucionářova zapřádá se
zálibně do dětských a jinošských vzpomínek, v nichž jako by
napověděn byl jímavý předzpěv cyklu »Ve stínu lípy« ... typická česká
krajina se zeleným údolím pod lesnatými svahy, útulný domov
otočený kvetoacím sadem třešňov~rm, milostné hry s dívčími .družkami
a nábožné zanícení na kůru vesllického kostelíka. Jako Pavel touží
též Oaston po vděku a míru selanky, ta však neleží v budoucnu,
nýbrž v nenávratné minulosti; pro zralého muže, nepodléhajícího již
laciným a klamným svodům snění, jedinou žadoucí utopií jest
ztracená mladost, onen. vábný a nedosažitelný ostrov Bimini. S
Heinovým tragikomickým hrdinou Juanem Poncem de Leon, na jehož
fantastickou výpravu, si také v prologu »Petrklíčů" vzpomněl, posílá
Svatopluk Čech myšlenky Oastonovy na bláznivou a přece ne odolatelnou
pout na romantický ostrov Bimini:

»6, což by přál si, aby lodi běh
moh' Ndit jako plavec jižní báje

k ostrovu mládí, věčného kde máje
čarovné kvítí smavý věnčí břeh!
Jak TJod věčnou by tamo zeleni

ssál plným douškem z průhlednéllo zdroje
mladosti vláhu v chabá prsa svoje

a s údů střásal trud a zerndlení!«

Pátý a šestý zpěv Y/:Evropy«, které vznikly po delší přestávce, a jež
pouze zevní náhoda roztrhla na dvě části, obsahují takřka jádro
skladby: protagonisté obou hlavních směrů mezi povstalci, Roland a Oaston,
utkávají se zásadním slovem i rozhodným činem; vedle revoluce
principll propuká na korábě též revoluce pudů; přírodní bouře,
překvapující loď a neprozřetelné její nové pány, nenadále a divoce znásobí
~ociálm bouři na symbolické palubě - a právě na tomto
nejdramatičtějším místě Čechovy básně stává se patrno, kolik základních prvků
přejal básník do mužného svého výtvoru z obou mladistvých děl,
~ »Bouře« a »Adamitů«.

218