milostných, to jest, jíž ret skonávajícího posílá pozdravy. A v téže
chvíli, kdy elegicky hyne přeběhlík aristokratického světa uprostřed
revolucionářů, vztyčuje vítězný Roland na stožáru ».Evropy« červenou
vlajka _. jaký to působivý kontrast k harmonii zhvězděného jižního
nebe, jež se klene nad závěrem druhého zpěvu!

Bylo správně postřehnuto, že se v Čechově ».Evropě« zcela
pravidelně střidají rušně liché zpěvy obsahu hromadného s mírným
dějovým tokem zpěvů sudých, vyplněných událostmi individuálními. Tak
i zde nastává ve zpěvu čtvrtém oddych a klid, pro jejichž vděkuplné
líčení Cech plnou dlaní sáhl do vzpomínek na plavbu čemomořskou.
Ranní nesmělé světlo vznáší se nad mořem, na obloze pluií plaše
obláčky jitřní, mořský pták koupe se pokojně nad vlnami; hlavní podíl v ději
iest vyhrazen básníku Pavlovi, který mezi postavami »Evropy«
zastupuježivel nejméně rušný. Spatřujeme jej v podpalubí po boku
Angely ošetřující v slzách těžce raněného otce, jenž v horečce sní o
námořních bitvách. V Pavlovi dokonal se obrat. Maje voliti mezi
Augelou a revolučními druhy, rozhodl se proti těmto, ba jest hotov
brániti milenky proti povstalcům, s který-mi dotud postupoval jako pěvec
volnosti: pod blankytným pohledem jemné a bezmocné krásky zřekl
se nejen přátel, ale i společných zásad a hesel. Zůstal i po obr,atu
snílkem, jenž dovedl se sice na okamžik postaviti revolučriímu zástupu na
odpor, ale jenž vidí svou budoucnost jen pod zorný-m úhlem vysněné
náhody, nežádající od něho samotného projev činorodé vůle.
Rozkošnické sobectví lásky schvátilo někdejšího pěvce bratrství a volnosti
dc. svého zajetí: nechť ztroskotá se koráb ».Evropa« a nechť na něm
všichni zahynou, jen když Pavel s Angelou bude zachráněn - pak
bude splněn jeho sen llejtoužebnější. Tropický prales na mořském
břehu, do něhož básník Pavel zasazuie svou idylu lásky, nadán jest
žhavými barvami Chateaubriandový-mi a cudnou nevinností Bernardina
de Saint-Pierre: pitvorné opice s vějířoviWch palem, duhoví kolibříci
z orosených kalichů pohlížejí na nového Adama a novou .Evu, kolem
nichž se rozprostírá pravý rousseauovskj'r ráj, prostý předsudků o
majetku i kroji, zbavený boje o život a vlastnictví, teplý nejen podnebím,
ale i minulostí vztahu erotického. Exotism tento, jenž pouze zdaleka
připommá historickou selanku pralesa nad Nežárkou v »Adamitech«
a po svém způsobu obměňuje oblíbené robinsonovské sny chlapcovy,
nemá přes veškerou svou literárnost rysů násilných; nezapomeňme,
216