Šesti těmto lyrickým pěvcům i řečnikům není přisouzen další podil v dějovém i myšlenk<1vém rozvoji básně, avšak ani obě postavy, které se nato_ v dialogickém střetnutí vynoří, starý velitel lodi a mladý kněz, nejsou vlldčími osobnostmi v osnově »EvroPYi<, takže první zpěv neobsahuje ani z daleka vlastní exposice díla, které teprve ve třetím zpěvu ocitá se v pravém dramatickém vzruchu a víru. Rozprava kapitánov"a s knětem"nesena jest tónem tklivé idyly a vyrovnané elegie. Velitel korábu má dnes pravý život, plný činorodé práce, již za sebou; s milovanou dcerou Angelou jede do zámoří, aby odtud přivezl do domova popel své ženy, po němž, muž ožehnutý žárem tolika zeml:pásů a omytý vlnobitím tolika moří, až sentimentálně vzdychá. Jeho QddaIiOU řečí, do níž zasazena jest celá řada selankovitých obrázků, prosvitá plavý a polodětský půvab jeho dcery Angely; se skutečnou g'racJÍ dává básník ve chvíli, kdy hovor je takřka prolnut její bytostí, zazníti nad ~lnami večerní modlitbě zvonů, rozvádějících motiv jména dívčina; kněz, kapitán i jeho dcera, objevivší se náhle na palubě, oddá'laji se zbožnosti večerního klekání. Ta~to vane nad mnohonásobnými rozpory prvního zpěvu »Evropy« harmonický závěr pobožnosti kře J . • stanské - opětně dosaženo kontrastem souladu a vyrovnání. A však prostředek, jehož k tomu básník použil, není jeho původním nálezem; jsout ony tři lyrické sloky s refrénem »Ángelus dei«, připomínající poněkud večerní klekání na jezeře švýcarském v povídce »Mezi knihami a lidmi«, zřejmou příklonou ke dvěma stancím »Ave Maria«, kterými By(on ,uzavřel třeti zpěv »Dona Juana«, kde modlitba večera a lásky, iitn. a soumraku, kultu Mariina a ženina se snáší na orientálské rozkošnictví rekových hodů s liaidii. Byron naplnil svou lyrickou vložku živlem subjektivnějším, ale podřídil ji formálně celku; naopak Svatopluk Čech spojil své tři zpěvné slohy, lišicí se rozměrem od předchozích částí, velmi pevně s duševním děním svých hrdinů. Kratičký, druhý zpěv »Evropy« odehrává se opět za večera na moři a blíží se kroky jen váhavými k vlastnímu tématu básně; dvě z postav, uvedených již ve zpěvu prvnim, mají v něm místo přední, kněz a dcera velitelova Angela, obě ostatni jsou konstruovány k nim cestou povahové antitésy. Obdobným kontrastem, jakým v »Adamitech,