ského ducha, proto tak neklidného, že ve žhavém srdci a praCU)lCllTI
mozku stále nosí vědomí neb alespoň tuchu vzestupu ke světlu, k
humanitě, k blaženství. Takto píše i Svatopluk Čech svou »legendu
věků:<, takto i v jeho komposici vedou naléhavý rozhovor »duch a
svet«. Avšak podobnost nespočívá pouze v celkové koncepci. I
jednotlivé rysy, jež v tázavé té visi karakterisuií dějinná období,
vybírána a stilisována jsou ve slohu Viktora Huga a J aroslava Vrchlického:

Egypt představují sfingy s hlavami rozbitými kladivem skepse;
Helladu zastupují Olympuné a Charitky, sloupy věnčené révovím,
mramory zneuctěné od barbarů; za křesťanstvím kultu Madonnina, víry
v Troiici, radosti ze slávy serafů tyčí se kříž Golgoty; jako nositelé
středověku zjevují se rytířští křižáci, gotičtí stavitelé, klášterní
asket'Né, pěvci milosti. Leč v tom jest Svatopluk Čech daleko
romantičtější než Viktor Hugo neb Jaroslav Vrchlický, že ve středověku vidi
poslední, úplně dovršenou a v sobě hotovou etapu vývojovou, a že
nová doba jest mu tápavýma nerozhodným kolísáním nad troskami
- ani renesance ani osvícenská kultura neznačí pro něj tolik jako
antika neb středověk. Básníku se zdá, že člověčenstvo zase se octlo
na záhadném rozcestí:

"Teď stojíš na troskách a snivé čelo

podpírá dlaň. Co křídlem pozachvělo

jak bouře dech? Co svitem řasy plni?
Co škubá brvami, čím ret se vlili?

Či nové zám~'sly tvým čelem víti

a k novým letrlm TJeru( tvá se síří,
rýt mečem nový v zeměkouli plán?«

Nekonečný neklid lidstva, plný trosek a zároveň tvoření,
pnpomene básníku moře - tu vrací se k svému tématu, ale zároveň
i k svému původnímu způsobu výrazovému. Jako bublina kvasící
Evropy, která v chaotické změti touží se přeroditi k novým útvarům,
zjevuje se básníku revolucionářský zástup, oživující záhadný koráb;
isou tq vypověďěnci, jež mstící společnost v pQhrdání a hnusu vyvrhla
ze svého středu a nyní posílá 13 moře do končin tropických, aby tam
zahynuli. Ačkoliv alegorisující povšechnost Čechova již zde stírá rysy
osobité individuálnosti a úzkostlivě vymycuje jakékoliv určení místní
a časové, přece prosvitá ý této úvodní karakteristice skutečnostní
14 209