publiku v době strašné dějinné zkoušky, kdy prusk:ý vítěz svíral samu
Paříž v ocelové pěsti. Nebyly to snad jen hrůza pokojného občana, jejž
z idylických snů o sbratření lidstva v lásce a rtlím burcovaly požáry,
rachot sesouvajících se uměleckých děl, divoký lomoz v znesvěcenýclI
chámech, hromadné vraždění a krveprolití na ulicich. Nebyl to ani
odPOl příslušníka měšfanské třídy opírající se o dávné tradice a přející
klidnému vývoji, žehral-li Čech na vítězny výboj rudého proletariátu,
vida, že jest snadno býti krajně radikálním tam, kde lidé bez včerejška
nedávají v sázku ani hmotných ani kulturních statků. Tím méně to bylo
naivní zklamání básnického snílka, jenž proti drsné skutečnosti stavl.

své fantomy sepředené z mlh ,a dýmú ilusivní minulosti. ,

Šlo zde o něco více. V pařížské komuně, jejíž užší politické
t>odmínky Zll staly vzdálenému pozorovateli patrně nepostižny, s
útočnější naléhavostí než v kterékoliv jiné události soudobé předstoupila
Sv. Čechovi před oči zásadní otázka, obecně, avšak jaksi vzdáleně
známá z válečných dějin husitských a z českobratrského úsilí
myšlenkového, zdaž smí reforma nábožens1fá neb mravní, majetková nebo
třídní sáhnouti k výbojnému meči a ničivému ohni. Či zůstává pro
všecek vývoj, také v moderním' světě odkřesfanštělém, bezvýhradně
závazným Kristův příkaz o lásce k bližnímu a zavržitelnosti každého
násilí? A tu veškeren básníkův cit odpovídal na otázky přímo
vnucované radnicí pařížskou do nejrozhodněji v duchu ChelčicI{ého. Tím
vynášel jednoznačný odsudek nad počínáním komunistů pařížských a to
i v případech, kde s~ vládě versaillské bránili. Se spravedlnosti
pravého humanisty po způsobě Viktora Huga zavrhoval stejně přísně
ukrutné dílo msty francouzské buržoasie nad komunisty; nacházel
vřelý tón podivu pro ty z nich, kdo s mužnou statečností přijali od
vítězné vlády trest smrti. Podobá se, že tyto události zasáhly velmí
pronikavě do vývoje sociálních názorů Čechových a staly se zavčas
korektivem jeho povolného snČI1Í o společenském přerodu. Od této
chvíle připouštěl - af šlo <) výklad dějin, o kritiku přítomnosti či
o prol{ram dalšího vývoje -- sociMní revoluci pouze potud, pokud
nestaví se jako nebezpečná pfc!(á;ll:u PCSi!lPl' n{lf()(1l1í myšlenky a pokud
ncvž!,·:,. nť,s1J!l}-::J· prostřcdJ.d:; neushylovai se tedy v tomto
přesvědčení pods(ah;\~ od mizorů tehdejšíÍlo netoliko vůdčího, ale i
nejzralejšího myslitele českého z konservativního tábora, Františka Palackého,
206