dravce, právě jako sobecké století zahubilo vzruch volné ideje
bezonledným násilím. Líčení mořského příboje, jenž zachvacuje loď,
vloženo jest většinou do řeči zkušeného, chladného kapitána a podáno
s účinnou stručností. Od naivního důrazu, s nímž jest vypointována
tato drobná báse'ň, jest arciť ještě velmi daleko k rozpředeným
refleksín:! široce založené »Evropy«. Ze zástupu vyhoštěnců, jejichž boj za
svobodu básník sotva naznačil, poznáváme jediného mluvčího, a i on
vystupuje ve zcela obecných rysech elegika toužícího po domově a
rodině, trosečníka zápasu za volnost prohraného v otevřené
bitvě,'ilusionisty posmívajícího se sarkasticky vlastním idealistickým přeludllm.
B<Ísník nepronáší ani o něm, ani o jeho družině soudu, n~-brž mlčky
s ním sympatisuje; zato v byronské ironii stupihtje celou skladbu až
ke kormutlivému symbolu, jenž vystihuje beznadějnost vzletu za
svobodou, ano hrubé násilí neodvratně číhá, aby zardousilo bílé ptáče
volnosti. Zde již znepokojuje se citlivé svědomí poetovo otázkou
krvavého níisilí, ale nejsou to revolucionáři, kteří tím hřešili, nýbrž jejich /
potlačitelé. Měla-li na básnickém obzoru Cechově místo matné »lodi
vyhoštěnců« vyplouti mohutná a temná ~>Evropa{(, bylo třeba
duševního vyzrání, především však, aby bezprostřední autopsie seznámila
poetu s mořem, a aby sám prožil ve větší myšlenkové blízkosti
revoluci sociální.

Cernol11ořská pout ozřejmila Svatopluku Cechovi ruch na lodi a
takGi"d technickou stránku ŽivotH na vlnách; odhalila jeho zraku denní
i noční výjevy na moři se všemi barevnými a světelnými odstíny a
núladov~'rmi pablesky; seznámila jej s bouři na oceáně, s jejími
předttl~hami, příznaky a dozvuky. Ještě dříve postavily pařížské události
z r. 1871, jejichž odraz marně bychom hledali V »Adamitech«, třebaže
vzniknuvších až po nich, Svatopluka Cecha tváří v tvář skutečné
vzpouře společenské, převracející dotavadní mravní a politický řád
úplně na ruby. Jak na Cecha působily francouzské poměry za
občansk': války a komuny na jaře »děsného roku«, můžeme poznati z
půvoJ.nkh teksti'l k obrázkům a drobný(;h výtahů z politických časopisů,
které 'jako redaktor do týdeníku »Světozoru( r. 1&71 dodával. ačkoliv
auktc.rství není tu zcela nepochybně zjištěno. Jeho sympatie, ktéré ještě
v »Adamitech« provázely na rozdíl od Palackého potlačované sociální
rebely, odvracely se nyní od komunistů vždy rozhodněji a
přechylovaly se k' národně liberální politice, se'hopné zachrániti Prancli a
re
205