cím názorem, sledoval žák Byronův a FreiIigrathův tragický zápas
korábu s přírodní bouří a se souběžnou vzpourou rozvášněných
lodníků; katastrofou lodi končil se výpravný cyklus ve formě písňové.
V »Adamitech« postavil si stoupenec Meissnerova dějinného
liberalismu a tIamerIingovy sensuální malebnosti cíl odvážnější; chtělt
filosofickou refleksí a dějem dramaticky vystupňovaným ze široka
vystihnouti rozklad a z hloubky dovoditi pád uzavřeného celku sociálních
vzbouřenců a mravních vyvrženců, již s vášnivou důsledností
mimoděk dokáží, že komuÍ1istická utopie musí navždy zůstati 'krátkým a
marným přeludem.

Od počátku let sedmdesátých splývaly v mysli Svatopluka Čecha
tyto oba obrazy, mezi nimiž původně nebylo vůbec spojitosti. Se
zřetelnou příklonou k proslulé lIoratiově ódě politické (J, 14) o státní lodi
nebczpe~ně ohrožené bouří vnitřního rozvratu, a s pravděpodobnou
reminiscencí na Gollovu báseň· »Evropa« z r. 18GG,kde se lidstvo
přirovnává k hynoucí lodi, jež bez kompasu za temné noci plyne bouřnými
vlnami, jevila se společnost, zmítaná sociální revolucí, jako koráb,
o nějž se na širém moři opírá běsnící vichřice. Zástup plující vstříc
záhubě vyvolával mu v mysli obraz teroristických vypovězenců, jež
zástupci vítězného pořádku bezqhledně deportují do trestaneckých
kolonií zámořských. Děsivé výjevy na palubě před ztroskotáním
připomínaly vrcholné hrůzy revoluční, rozpoutávající veškeré pudy v davu
neodpovědném. CeleK zahořel ve fantasii Čechově vším temnosvitem,
šlehajícím z dějepisného i novinářského líčeni revolucí politických
i sociálních v historii i přítomnosti, zároveň však se celá koncepce
přesunovala očitě do oblasti alegorické.

První nápovědi tohoto motivického sdružení a jinotajitelného
pojetí jest hutná skladbička dialogického založení a rázného trochajského
spádu ,>Na lodi vyhoštěnc~«, otištěná po »Adamitech« v prvním svazku
»Lumíra« r. 1873. Koráb, s nímž se pot~'kámořská bouře, unáší daleko
od vlasti vypověděné bojovníky za svobodu. Jeden z nich zavádí dialog
s kapitánem, který jej varuje před prodléváním na palubě za tak
prudkého vlnobití, ale hrdý a elegický psanec, probrav se ze vzpomínek
na vzdálený domov, pozoruje divoký SVáL živlů a vidí v nich obraz·
marného zápasu revolučního za hřmění pušek a děl pod rudým
prapc.rem volnosti. Báseň vyznívá bolestně: bílý pták bouřlivák, jen~
se zdál vyhnanci symbolem svobodné myšlenky, hyne v spárech
204