Stclcara L:eletavského« a v »Malířské epištole«, literární domácnost
česká byla mimo to nelichotivě zobrazena v »Iiodině s milionářem«
a v »Pražském Robinsonu«.

Jednu neplodnou haluz literární kritiky, vyrazivší právě na
rozhraní sedmdesátých a osmdesátých let hojnými vlky,
sledoval Svatopluk Čech zvláště vytrvale, slovíčkářství a brusičství
samolibyCch filologů. Již v episodické postavičce povídky» Výlet
dl) mladosti« vzal si na mušku takové bezohledné puristy, vystupující
sebevědomě v pedagogickém rouše zvláštní polopovídkovou črtu"
Tajemný člověk« věnoval jejich vrtochům fraseologíckým, které živý jazyk
spisůvnf' a konversačnÍ nutí namáhavě vykračovati na strojených
cM.dách archaismů a provincionalismů; také půvabný humoristický
obrázek »Jak se čítají verše« svou překvapující pointou sem náleží. Byl-Ii
kdo oprávněn pověděti v této nedůtklivé otázce vážné slovo, třebaže
formou rozmarnou, byl to Svatopluk Čech. I v jazykové stránce
literatury byl spíše tradicionalistou než novotářem; obohacoval svou řeč
čítáním starší slovesnosti i zřetelem k mluvě lidové, sem tam i
přejímáním slovního pokladu polského a ruského; dbal úzkostlivě ryzosti
svého slovník a i přesnosti ve skladbě, třebaže i v jeho mluvě básnické
se potkáváme s běžnými vadami tehdejší veršované češtiny, s
nesprávnou vokaIisacf předložek, i kde tím vznikají hiaty, s nemístnými
apokopami přípon ohybacích, s nepřirozeným slovosledem, jenž se
jeví hlavně v nejasném odtrhování přívlastku od řídícího jména atd.
Jeho péče měla často ráz zálibného verbalismu, který si slovem a
zvláště umně stavěným obvětím pohrává - malebnou šíři kladl nad
spádnou úsečnost, odtud hromadění epitet, z nichž zvláště složená těšila
se Čechově očité zálibě, odtud i skládání slovesných předpon, čfmž
básník dosahoval názornosti a malebnosti při vystihování stránky
dějové. Avšak jeho kult jazyka byla živá úcta básníkova a níkoliv
zkostnatčlá modloslužba pedantova; pronásledoval-Ii ustrnulost studeného
a samolibého rozumářství, stavějícího se úporně proti právům mládí.
vývoje. volné invence vždy a všude. jak by toho nebyl činil v drahé
oblastí jazykové, kde právem byl uctíván celým pokolení nejen jako
štástn)' zachovávatel, nýbrž i jako bohatý rozmnožitel?

Lví podíl ve fellilletonistickém zájmu Čechově připadl však na
otázky novínářské apolitické; jako u Nerudy nacházelo se také u
Svatopluka Čecha pod čarou ,denního listu hlavně to, co se Projednávalo
199