cara Zeletavského, kněze a spisovatele XVI. věku, odráží se od módní
titěrnosti Pražanů z r. 1880 - podobně se odlišuje v pozdějším díle
prósy Čechovy novopražský šosáček a břichopas Matěj Brouček až
křikla"ě od hrdinských svých krajanů husitských. Stejně tvoří rázný
a uvědomělý občan zámořský kárný protiklad k národně vlažnému
a bezstarostně němčícímu pražanstvu.

Ještě jinou formu má Svatopluk Čech rád: až do nejjemnějších
podrobností předvede napínavou a vábnou situaci, aby teprve na
závěr prozradil čtenáři, že to nebyla skutečnost, nýbrž přelud, sen či
pouhé bláznovství. Tohoto rázu jsou na př.: politický, sněmovní speech
o pivě, jenž jest spolu satirou na svornostnictví, »Moje panenská řeč«;
blízká tomu fantasie novoroční »1882«, tepající zároveň jednostrannost
národliích přání; vidina vzorného mecenáše českého písemnictví
»Hodinu s milionářem«, kde z nadšeného a moudře rozvážného
podporovatele domácí ~lovesnosti se vykukií pouhý šílenec; luzný sen o
nándně uvědomělé a horlivé šlechtičně české »Comtessa Božena«.
Jádrem všech těchto feuilletonů jest satira, avšak satira právě čechovská:
neútočí zpravidla na určité osoby, nýbrž na nedostatky a chyby
hromadné; posmívá se lehce a mírně, nezabíhá nikde do groteskní
jízlivosti a vychází vždy z kladných požadavků národně povahové, či
literárně vkusové výchovy. Od dobrodružného posměchu venkovské
špíně v »Kočáru« a řízného pokárání maloměšťáctví v »StehIíkově
duchu«, kde se dostává šlehů i pověře spiritistické, zabočuji důtky
čechovy i do vrstev šlechtickJ'ch, aby v nich tepaly falešnou pietu,
sloučenou s citovou tvrdostí v »Jedlových růžích« a Jadrně se obrací proti
židovskému kšeftařství ve »Věčném židu«.

Hojná a téměř vždy šťastná jest Čechova satira literární, při
níž elegantního a zábavného karatele s rolničkami smíškovými
provázela jemná znalost předmětu, neúmorná láska k písemnictví i
vybroušený vtip odborný. Jestliže v literárních svých počátcích
parodoval ne odolatelně lži1iteraturu nekalého původu, na př. v črtách
»Sablony na sentimentální povídky« a »Rrrbumbum,~, odvažoval se nyní
do oblastí vyšších »Skvostná novelIa« beře si na mušku dekorační
exotism, který k nám uváděl Julius Zeyer, jinak od Čecha uctfvaný
i jako člověk i jako umělec. Maloměstský obrázek l) Trampoty
kritikovy« zvěčnil rozmarně neschopnost žurnalistické kritiky venkovské;
ostatně kritikové dostali svůj dil mimochodem také v »Neznámé 'knize
198