vzdal úctu Nerudovu mistrovstvÍ feuilletonnímu: »Pochopuji zcelá.
že pohlížíš nevlídně na nedělní feuilleton bez známého, třírohého
klobouku, pod nímž jsi nenalézal sice nikdy cop, ale za to kudrlinek
vtip
I

ných a žertovných hojnost.Pochopuii, že s nelibostí pohřešuješ v
tom
to nedělním, žurnalistickém koncertu veselý zvuk povědomého trianglu,
že ti není naprosto vhod dnešní nepřítomnost rohatého toho znaku,
kter~· sice časem trkal na všechny strany, ale přece jen rozhodné tvojí
přízni se těšil. Však dostanu asi, že jsem zneužil jeho nepřítomnosti
k nemístn}'m úvahám o něm samém.« Rozdíl mezi causerií
Nerudovou a feuilletonem Čechovým jest podstatný a nezakládá se toliko na
tom, že Cechovi chybí Nel udova satirická útočnost a temperamentní
posměch, tedy na různosti povahy i vlohy obou spisovatelů. též po
strár,ce ryze slohové pozorujeme karakter rozličný. U Čecha jsou
pravzácnou výjimkou volné causerie, přebíhající rozmarně z předmětu
na předmět a bortící každým okamžikem jednotný rámec, daný
ľiázvem, úvodem neb zákládním rozvrhem. Jeho feuilletony přidržují se
sOl.středěně jednoho tématu, jež buď pohodlně rozpřádají neb zhušťuji
do význačné situace, překládají do příběhu komického neb
parodujíclh'), jeni stoH na samé hranici povídky - i není vlastně rozdílu mezi
Čechovými feuilletony, psanými pro »Národní lísty« a mezi jeho
arateskami, otiskovanými v »Lumíru«.

1 pokusil-li se Čech o jakousi duchaplnou těkavost vtipné
causerie, vra~el se vždy znovu k námětu předsevzatému a přizpůsoboval
zřeteli ústřednímu své nápadové a slohové odbočky; tak v mrzutě
rozmarných besídkách o starostech nájemníka neb samotáře pražského
a vinohladského ),Tiché řemeslo«, »Cestování za bytem« a »Pražský
Robinson«; tak v rozprávkách »L'ane« a »Jarní fantasie o cihlách«,
opepřenÝch literární satirou; tak jmenovitě ve třech čistě čechovských
feuiJ1etonech »Mr. Plumppuding v Praze«, »Z neznámé knihy ŠteIcara
Želetavského« a »Krůpěj vody v1tavské«. Tyto kárné rozhlídky po
préJiských zvrácenostech módních, povahových a národních, prodšené
láskou k tradiční rázovitosti, požadavkem přímé mužnosti a důsledného
uvědomění, halí se ve formu velmi vtipné mystifikace, jednou
americko vzpomínkové, po druhé kulturně historické, po třetí přírodopisné.
Neiinak než v »Náčrtcích z roku 2070«, psaných ještě pro »Pokrok«,
rozvíjí se před čtenářem obraz pražského života a živoření chycený
v satirikově zrcadle. Staročeská jadrnost přísného mravokárce
Štel
191