zařazená do »Jitřních písní« a parafrazovaná po dvou létech bez
nových myšlenek v ~~Jitřním pozdravu«, roste takřka z dozrávajících lánů
slováck.\'ch, »Radhoštská duma« (1897) pak z horských úvalů
valašských. Obě jsou vyznáním víry ve velkou budoucnost Moravy, věrně
po boku Čech a v sesterské shodě se Slovenskem, občma prozařuje
iasná dllyěra panslavistova. Moravě přisuzuje však Svatopluk Čech
- a k tomu byly již v »Moravských obrázckh« proneseny
nápovědi - úkol zvláštní: má věrně chrániti dosud zachovalou
svéráznost lidovou, kterouž »V zestárlý náš západ rysů šerých zří mladý
východ v jitřním úsměvu«, a tam kde Čech iest tvrdým mužem, budiž
Mrrava jeho .měkkou ženou, »chránící mu poklady tuhých, jemných
krás!«

».T\1oravské obrázky« Čechovy uveřejněny byly po prvé pod čarou
»Národních listů«, kde Svatopluk Cech od 1. října 1880 do polovice
března 1882 převzal pravidelné spolupracovnictví feuilletonu a kde,
hlavně se šifrou ABCD, otiskl 43 práce, dílem causerie, dílem drobné
humoristkké povídky. Část těchto prací přešla ještě do čtvrtého
svazku »Povídek, arabesek a humoresek«, část převzal r. 1887 do
objemného souboru »lIumoresek, satir a drobných črt«; ostatku dostalo
se knižního otisku teprve v posmrtném pořadí spisu sebraných.

Postaveni Čechovo v mladočeských »Národních listech« bylo
úplně jiné než před desetiletím v Skrejšovského »Pokroku«: uznaný
již básník obecné obliby pracoval v denním listě strany, s kterou
se shodoval netoliko v politickém přesvědčení, ale i v názorech o
společenských a vzdělanostních otázkách; nemusil si tedy ukládati
nižádné újmy, pronášel-li o veřejných věcech svůj vážný či ironický soud
a nwhl, spoléhaje na přízeň čtenářstva, získanou vlastním dílem
básnickJ"m, předkládati práce pouze lehčího zrna, tříštky z dílny, skutečrié
zábavné J. nezávazné causerie, poutaiící méně vlastním obsahem než
osobou pisatelovou a způsobem jejího ryze subjektivního podání. Přece
však naskytala se tu zvláštní nesnáze, která Svatopluku Čechovi úkol
spíše ztěžovala. feuilleton »Národních listU« byl od dávné doby
neobmezen}-m panstvím Jana Nerudy, na jehož zvláštní podání
čtenářstvo si bylo uvyklo, a jehož rázovitost se v základech lišila od
Čechovy spisovatelské povahy. Svatopluk Cech cítil dobře tuto
nebezpečnou soutěž a když piů lednúvou první neděli 1'. 1881 psal besídku »Roz~
ličná zkir..mání«, uznal za dobré, aby, oslovuje 1. zv. laskavého čtenáře,
196