nejplněji pozná pestrou nádheru lidových krojů, jásá v rozkoši, pokoušf
se neodborně o popis a o výklad. S bolestnou starostlivosti dává si
sám otázku, zda si venkované na Moravě dovedou i v budoucnosti
u!.áiiti tento půvab samorostlé kultury a děsí se již chvíle, kdy vše to
padne za obět bezbarvé. a jednotvárné civiIisaci všeevrop:;ké.

Věrnému tradicionalistovi s nádechem slavjanofilství neušlo nic.
co odhaluje pohled do lidové duše; mravy vmassR.ých pastýřů sleduje
na př. stejně pozorně jako slavnosti máje na Slovensku. Ani minulosti
nezanedbává, ačkoliv vlastního prohloubení historického nikde
nenacházíme; dumy na Velehradě o řiši Mojmírovců, úvahy v Iiodslavicích
o životním díle Palackého ne~eny isou v ušlechtilém patose
vlastenť(;kém; nikde se však nesetkáváme s myšlenkou cyrilo.metodějskou,
tak oblibenou u moravských slavjanofilů v této době, Uebaže
opravdovou úctu oběma slovanským věrozvěsh'lm za dílo míru a lásky
projevil Sv. Čech za ncdlouho potom r. 1885 vzletnou ódou
příležitostnou. Naopak v tlodslavicích, stoje před rodným domkem Palackého,
vyvolává si náladově v zatmělém rámci krajinném obraz tajných
náboženských schůzek Ceských bratří v době před tolerančním
patentem. V působivý protiklad k lidové rázovitosti staví Svatopluk Cech
někoJikráte cizácké živly, útočící na národní svébytnost, ano i na
jazykovou púvodi1ost moravskou na př. na židovské obchodníky a šenkýře,
na soustavnou germanisaci nádražní; tím vším mají tyto feuiIletony
také příchut v~-chovně tendenční.

V celku poznal však Svatopluk Cech z Moravy úsek pouze
nepatrný, ba téměř jen barevný povrch valašského a slováckého venkova.
Nevenoval pozornosti městům ani střediskům prumyslovým,
nestudoval pomúu politických H. národnostních, nepostihl růstu ::lOvé
m(lderní Moravy na základě zdravé tradice ani jejího boje s obtížným a
nebezpečnýmzpáteč.nictvim. Nezamýšlel ničeho z toho; přiiel na
M.oravu okřát, a to se mu podařilo. Kratičký pobyt ten stačil, aby si
Svatopluk Čech Moravu zamiloval. Láska ta zaznivá jak z rozmarného
"Krále Ječmínka« (1887), jenž jest chválou Iiané, ječného jejího moku
i bodře požívačného lidu, stejně jako z příležitostné ódy »Komenský«
(1892), kde se hlásí tklivá vzpomínka na moravská města, drahá ještě
v hodině smrti poslednímu biskupu bratrskému. Vlastni však jádro
moravských myšlenek Cechových obsahuH dvě vroucí skladby
básnické plué naléhavého patosu řečnického; z nich báseň »Moravě« (l88i)
13* 195