vedly do řlodslavic, na Radhošt a přes Karlovíce až na hranici
uherskcu. Z Valašska vypravil se na moravské Slovácko a zdržel se
netoliko v Hradišti, ale i v některých dědinách, opojen ještě vÍCe než
mezi Valachy-barvitou svérázností lidových krojů, zvyků a mluvy,
což všecko mu nejdokonaleji předvedla velehradská pout. A tak jsou
Čechovy moravské dojmy čerpány výhradně ze dvou krajů a kmenů,
z Valašska a Slovácka. Částečně ještě na Moravě, částečně na podzim
po návratu do Prahy vznikly a v »Národních listech« byly uveřejněny
cestopisné obrázky, jež z původních pěti se později rozrostly na sedm.
Spisovatel je karakterisuje sám: »Jsou to právě jen lehké črty
feuilletonistické, několik listů z cestovního deníku, do něhož jsem zběžně
zapsal některé dojmy krátkého, povrchního pohledu na kraj a lid
maravsktr.« Ze dvou hlavních podnětů vyvěrají tyto prosté a vroucí
náčrtky causeristické, zaznamenané spíše perem nadšeně vnímajidho
turisty než znalce odborně zasvěceného, není v nich nikde stop, že by
byl Svatopluk Čech dodatečně osvěžoval své letmé dojmy a nahodilé
nápady knižními poznatky historick}"mi neb národopisn~·mi. Jednak
jest to útěk srdce unaveného městem do svobodné přírody; po dlouhé
době okouší zase jednou jara pod širým nebem, kochá se půvabem
kvetoucího podhoří a stejně dychtivě se vzdává zdravé lázni letního
kraje, vyvolávaje si dětské vzpomínky prázdi1inové . .Jaro prožívá ve
stínu lesů a pod záštitou hor valašských, kde vše jest spíše tlumeno
a s lyrickou plachostí se odráží od tt:mného pozadí hor, léto však
nabízí mu své syté a kypré vděky za plného vrhu sebevědomého
slunce ve volné končině moravského Slovácka. Jako město omrzela
bámíka též přezrálá kultura propadající nivelisaci a stírající všecku.
kmenovou i národní svébytnost. Aby našel léku od ní, bylo druhým
hlavním cílem moravské pouti. Rázovitost hledá, jakmile na Moravě
opustí vlak, leč zprvu jest zklamán. Teprve na Valašsku a Slovensku
nalezne lid, jak se za lIím vypravil, vyrostlý jako rostlina z půdy a
krášlíCÍ ]i svým květem; tato podstatná jednota lidu a kraje zaměstnává
Čechovu pozornost neustále. Na Valašsku nachází tvořivost lidové
mysli jmenovitě v malebných dřevěných stavbách, 'jež souhlasně a
současně s kulturním dějepiscem Aloisem Jiráskem a malířem Janem
Prouskem studuje a popisuje do podrobností, pří čemž poněkud
přecei'mje ryze venkovský původ a výlučně slovanskou originálnost
jejich. Na Slovácku konečně a za barevného víření radostných zástupů
194