pI'edváděl s radostným uspokojením zapadající svět, kde šťastné
pokolení nepocítilo nikdy rozporů mezi fantomem a reálnosti. Světový
názor Svatopluka Čecha byl tedy romantický a nikoliv realistický, neboť
vedle běžné skutečnosti a proti ní uznával ještě oblast jinou, kde jeho
mysl se cítila doma. Nebyl realistou ani ve vyjadřovacích prostředcích
své prGsy. Z prostředí, v němž tkvěl jeho život a jeho vzpomínky,
vybíral postavy, situace, společenské útvary, hovící jeho romantickému
humoru či jeho romantické elegii, okresloval je způsobem genrovým,
obklopoval subjektivními arabeskami, které jeho povídkovou prósu
uvádějí v těsný styk s feuilletonismem současným. Nemínil býti ani
epike'l1 ani psychologem souvěkého života pojatého pokud možno
složitě a celistvě, vždyť jeho plachá povaha se na hony vyhýbala takové
totalitě; naopak byl spokojen, zdařilo-li se mu v zaokrouhlených
skladbách pavídkových středního rozsahu neb ve spádných novelách s
propracovanou pointou zachytiti z lidské komedie některou zajímavou
zvláštnost, která popřávala plné rozvití vloze básníkově, sklonu
humoristovu.

Jako jest kavkazská povídka »Sláva« výkvětem cestopisné
novelistiky Čechovy, nikdy již nedostiženým, tak i černomořské a
pokavkazsI<é vzpomínky z východu, vydané v létech 1874-1876 vyvrcholují
jeho feuiIJetony z cest; co k nim přibylo v osmdesátých létech, nemá
zyláštní hodnoty ani pro básníka samého, ani pro rozvoj tohoto druhu
slo':esného, na nějž v našem písemnictvÍ od dob Nerudov)'ch
přikládáno přísné měřítko umělecké. Rozměrem, cyklickým uspořádáním a
r.ěkter~Tmi podněty myšlenkovými upczorňuie na sebe knížka »Několik
obrázků moravských«, vydaná r. 1884 v Bayerově a Saškově
»Moravskť. bibliotéce« a slučující dojmy z jarní pouti Valašskem a Sl
0\áckem r. 1881.

Tentokráte prchal básnik ze šedivé nudy domácí všednosti, ale
směru mu neurčoval exotism lačnící po pr'írodě a lidu cizokrajném,
nýbrž touha najíti zachované stopy svébytné vzdělanosti kmenové,
kterou v městském prostředí všeobecná civilisace setřela nadobro.
Poznav na žofínské výstavě organisované z domu »u Halánků«
moravské kroje v kvetoucí nádheře a rozmanitosti. byl zlákán na
Moravu lidovou rázovitostí a zatoužil ztráviti tam jaro v přírodě
uprostřed venkovanů. Zběžná cesta Hanou ho příliš neuspokojila, ale pak
přibyl do Valašska a usadil se na čas v Rožnově, odkudž jej výlety
13 lC3