rovy, uctívá ve své ošetřovatelce Haidii z Dona Juana, píše o tQm
všem básnicky vzletné epištoly své sestře a pozbyv na dobrodružné
pouti za barvitou vidinou Orientu postavení, sil a zdraví, ukládá svou
neklidnou hlavu do »žhavého písku pod černou, zcuchanou cypřiši«
na břehu Bosporu.

Nekončí-li osud celé rodiny Hrdličkovy přece rozvratem úplným,
klade to básník zá zásluhu statečné postavě ženské, do niž jako do
herečky Irény v povídce »Mezi knihami a lidmi« shrnuje kladné
hodnoty činorodé vůle uprostřed tolikeré slabosti a bezmoci. Mladší dcera
tIrdličkov}-ch, Julie - stále vrací se toto jméno u Čechových hrdinek
dívčích -- jest pravým opakem své sestry zhýčkané v pohodlí a
v předsudcích: nestydí se za výdělečnou práci, vypomáhá otci i
sourozencům penězi, ma dosti odvahy jednati sama ve prospěch rodiny
r.etúIiko advokátem, ale i se samým Jestřábem, ovšem pouze potud,
pokud nedává v sázku své cti a cudnosti. Ani fabulaci, ani
psychologiČechově nepodařilo se však vystačiti při závěrečném řešení touto
postavou a vyvrcholi ti děj bez násilného zasažení živlů, vnucených
dodatečně do celku vnitřně uzavřeného; chvat, objevující se zpravidla
při závěru Cechových povídek, z2.vinil, že konečný úkol uspokojivého
luHitele problému hrdličkovského z .Juliiných rukcu přejímá deus ex
machina. Někdejši sUflovský podučitei a ctitel Irénin setkal se jako
bohatý kkař s Vladimírem Hrdličkou v Cařihradě a novými
sympatiem:, byť na dálku přilnul k rodině inspektorově, hlavně k půvabné
a statečné Julii, jejíž podobizna jej okouzlila. Jestt nakreslen jako
pra, Ý kontrast Vladimírův: kde bezmocný snílek blouznil a hynul,
tam rozvážný muž práce blahodárně působil, hromadil zkušenosti a
jmění a posléze vyzbrojoval se pro návrat do vlasti, která byla
poslední ilusi nešťastného Vladimíra. Po smrti jeho vydává se doktor
Volný, touže v duchu po Julii, do domova, přichází do Prahy právě
k exekuci u Hrdličků, zakupuje pro vyvolenou dívku, co cenného a
památného možno při dražbě zachrániti a posléze Julii, svou
snoubenku, i zbyťky rodiny Hrdličkovy odvádí na stateček v rodném
kraji, nedaleko Supova.

Dualism aristokracie, odsouzené k zániku a plebejství,
vyr'Ůstajícího bezohledně na jejích troskách, překlenut jest útěšnou
myšlenkou nadějného demokratismu: statečná dívka, milující práci a
rozumející skutečnosti s uvědomělým synem českého lidu venkovského,
zo188