kuce v domácnosti ztroskotaného zetě umírá s důstojností královninou.
Odtud nedovedou se vyprostiti její dcera a starší vnučka Iréna,
neschopné práce, uskromnění a přímého pohledu do poměrů. Zde tkví útlé
kořínky nejmladšího dítěte :Hrdličkova, snivého a básnivého hošíka
Jaro&lava, jenž v mysli, podobně jako otec, bloudí stále na zámku
supovském, odkud jako z ráje byla rodina vyhnána, odnášejíc si jen
trochu nábytku a památek, posvátných tradicionalismu poněkud
shibošskému. K nim připojil Svatopluk Čech figurku příbuznou, avšak
přeloženou do tragikomické grotesky, směšného a ubohého panského
příživníka rytíře Komárovského z Komárova, heraldického nadšenGC
c:. čtenáře Lamartinova v paruce; i on byl vypuzen z eldoráda na
Supově, aby z něho ve lhostejném světle občanského prostředí zbyla
jen k0mlcká veteš, »bledá a bezbarvá, jako zaprášená, skleněná
tretka, vytržená z chrámového lustru, v němž před chvíli hrála
skvoucími barvami duhy«. S lehkou a shovívavou ironií Svatopluk Čech se
dctýká všech projevů aristokratického ilusionismu těchto zrazených
epigonů staré slávy supovské, jejíž· trosky v bytě :Hrdličkových líčí
dokonce s pozornou zbožností, vracející se také při malbě gotické
nádhery svatovítské v bezprostředním sousedství bytu páně
inspektorova; odkud tato nepokrytá sympatie u básníka, kterého pokládáme
zpravidla za důsledného tlumočníka ideí demokratických?

Rodina :Hrdličkova přiiala nesporně nejeden rys z básníkova
rodinného domova, jehož klidná blaženost po dokonané selance na
Vraném byla povážlivě otřesena. Jako nešťastný inspektor supovský
zaplétal se i někdejší správce vranský do dluhů a do osidel lichvářských,
stejne neplodně snívalo novém v~·hodném postavení, stejně
neprakticky hledal místa doma i v cizině, jsa rovněž povahou plachou, jemnou,
důvěřivou. A nepodobala se snad paní Klára Čechová, dcera vybraného
úřednictva patrimoniálního, poněkud hrdé paní inspektorové, rozené
šlechtičně z Podvalských, která se vždy dovolávala, a v stísněných
poměrech nejčastěji, svého vznešeného původu? Zdá se, že Svatopluk
čech napověděl podobu mezi rodinou tIrdličkovou a vlastní též tím,
že nejstarším synem těchto rodičů obracejících se do minulostí a
neschopných pochopiti skutečnost učinil básnického snílka v témž
duchu exotického orientalismu, jakému sám v mladosti holdoval.
Vladimír tIrdlička, podřízený úředník rakouského Lloydu v Cařihradě, vidí
~rnomořský a bosporský Východ očima poesie Byronovy a
Mo-
187