o~llornického zajmu, nýbrž prostředkem zvýšené lidumilné tendence
auktorovy; staropražské ovzduší, vystižené s vděkem a se zálibou
s~dečného genristy a s t1zkostlivou pravdivostí mistra drobnokresby,
dopouští přece, aby se občas rozevřel výhled do venkovského,
uklidňujícího světa, který pisateli i čtenáři jest místem oddechu a potěchy;
tragický zápas ziskuchtivé a tvrdé ničemnosti se slabostí vůle
nedostatečně vyzbrojené k bojí o život pojat jest sPÍŠe básnicky než
mara1ístně jako bolestný spor příliš jemného a odumi"rajicího starého
režtinu s dravčími pudy 'bezohledného plebejství, čímž všem postavám
odňata jest zjednodušujíCÍ strohost, jakou je vyzbrojuje příliš určité
a naivní rozdělení světla a temnoty; nad celkem, jenž přes naprostou
zkázu nehrdinského hrdiny nevyznívá zlozvnkem, vznáší se
lehounkýnl letem jenmoduchý humor, podobný onomu molu, něžnému
motýlku registratury s křidélky z nejtenčí papírové třísně,posypanému
nejjemnějším foliantovým prachem, jehož jeanpaulovskou chváln zpívá
rozkošné úvodní slovo, plné shovívavé moudrosti a nevinného šibalství.

)Jestřáb contra lirdlička« byl původně označen jako první článek
cyklu »povídky z registratury«, z něhož zůstal kromě plánu pouze
duchaplný úvod s ústřední myšlenkou plnou vtipné ironie o tom, jak
živ"s' člověk může se státi pouhým fascikulem právního archivu
advok3tova. Povídka, vyňatá prý »ze zápisků přítelových«, pojí se takto
- naznačuje to jistou měrou již název její - k oněm pracím mladosti
Čechovy, jež se opírají o zkušenosti advokátní, k »ŠíIenCÍ«, k ».Jabloni«,
k >,Ubohéillu věřiteli«, k »Napoleonovi« a k »Signorině Gioventu«
pod katastrofou právní hledá se lidská tragedie. Zámecký inspektor
ve výslužbě, pan Hrdlička, upadl do spárů sprostému lichváři J
estřábovl, hanebné to stvůře měšťáctví, narýsované s mohutnosti až
karikaturni. S věcnými znalostmi právníka do procesu výtečně zasvěceného,
se s0ucitem pravého lidumila, jenž postřehuje také nedostatečnost
zákonné ochrany dlužníků proti lichvě, s názorností přesného
pozorova1e]e, ale nesporně také s účasti člověka, který na vlastní kůži
prochil dráp vydřiduchův, Svatopluk Čech sleduje, jak se pan Hrdlička
zaplétá beznadějně do léček Jestřábových půjček a směnek, jak
zadlužuje svou pensi, jak propadá exekučnimu řízení, které od dražby
nábytku a jiných cenných předmětů se stupňuje až k pouličnímu či
kapesnímu zajmu, po němž ubožákovi nezbývá než koupiti si bambitku
a zastřeliti se v hotelu.

185