o~llornického zajmu, nýbrž prostředkem zvýšené lidumilné tendence auktorovy; staropražské ovzduší, vystižené s vděkem a se zálibou s~dečného genristy a s t1zkostlivou pravdivostí mistra drobnokresby, dopouští přece, aby se občas rozevřel výhled do venkovského, uklidňujícího světa, který pisateli i čtenáři jest místem oddechu a potěchy; tragický zápas ziskuchtivé a tvrdé ničemnosti se slabostí vůle nedostatečně vyzbrojené k bojí o život pojat jest sPÍŠe básnicky než mara1ístně jako bolestný spor příliš jemného a odumi"rajicího starého režtinu s dravčími pudy 'bezohledného plebejství, čímž všem postavám odňata jest zjednodušujíCÍ strohost, jakou je vyzbrojuje příliš určité a naivní rozdělení světla a temnoty; nad celkem, jenž přes naprostou zkázu nehrdinského hrdiny nevyznívá zlozvnkem, vznáší se lehounkýnl letem jenmoduchý humor, podobný onomu molu, něžnému motýlku registratury s křidélky z nejtenčí papírové třísně,posypanému nejjemnějším foliantovým prachem, jehož jeanpaulovskou chváln zpívá rozkošné úvodní slovo, plné shovívavé moudrosti a nevinného šibalství. )Jestřáb contra lirdlička« byl původně označen jako první článek cyklu »povídky z registratury«, z něhož zůstal kromě plánu pouze duchaplný úvod s ústřední myšlenkou plnou vtipné ironie o tom, jak živ"s' člověk může se státi pouhým fascikulem právního archivu advok3tova. Povídka, vyňatá prý »ze zápisků přítelových«, pojí se takto - naznačuje to jistou měrou již název její - k oněm pracím mladosti Čechovy, jež se opírají o zkušenosti advokátní, k »ŠíIenCÍ«, k ».Jabloni«, k >,Ubohéillu věřiteli«, k »Napoleonovi« a k »Signorině Gioventu« pod katastrofou právní hledá se lidská tragedie. Zámecký inspektor ve výslužbě, pan Hrdlička, upadl do spárů sprostému lichváři J estřábovl, hanebné to stvůře měšťáctví, narýsované s mohutnosti až karikaturni. S věcnými znalostmi právníka do procesu výtečně zasvěceného, se s0ucitem pravého lidumila, jenž postřehuje také nedostatečnost zákonné ochrany dlužníků proti lichvě, s názorností přesného pozorova1e]e, ale nesporně také s účasti člověka, který na vlastní kůži prochil dráp vydřiduchův, Svatopluk Čech sleduje, jak se pan Hrdlička zaplétá beznadějně do léček Jestřábových půjček a směnek, jak zadlužuje svou pensi, jak propadá exekučnimu řízení, které od dražby nábytku a jiných cenných předmětů se stupňuje až k pouličnímu či kapesnímu zajmu, po němž ubožákovi nezbývá než koupiti si bambitku a zastřeliti se v hotelu. 185