hlubokou opravdovostí, kdežto pro urozenou a rozmarnou dívku toliko
mělkou, nezávaznou hrou, - jako se náhle setkali, tak náhle se navždy
rozcházejí, ona bez silnějšího dojmu, on s nezace1itelnou ranou v srdci.
Tento bolestný ilusionism lásky, kterou Svatopluk Čech podle svého
oblíbeného schématu pojal jako blouznivý vztah závislého občana ke
krásce nedostižné rodem i jměním, jest pro Čechovu prósu velmi
příznačný, stejně jako jiný rys jeho erotiky; to, co by pro jiného
psychologa vztahů mezi mužem a ženou bylo sotva předehrou lásky,
plach~ a toužebne snění, kde se nedotýkají rty a ruce, nýbrž jen tuchy
a touhy, stačí hrdinům jeho, aby se vrylo jako nesmazatelný osud 'do
duše a naplnilo ji věčnou melancholií.

Ojedinělé místo mezi větší prósou Čechovou, jež jest obsahu
většinou vážného, ba chmurného, má črta "První starosti«, trpící zřejmým
nepoměrem mezi značným rozsahem ~nepatrným obsahem. Velmi
jednoduchá jest humorná zápletka její: zatím co ušlechtilý vdovec
bodrého statkářského typu pan Velímský se stará o to, aby uvedl do
svť:ta SVOl: dospívajíci dcerušku Jarmilu, jest ona znepokojena
starostmi o to, aby otce konečně vysvobodila ze životního osamocení a s
chutí přijímá pomocnou ruku otcOVé1, přítele, malíře Lešana a s jeho
příspčním svede otce se svcu vzornou vychovatelkou, činíc z nich
š!astný párek. Do humoresky, kterou protepluje pohoda venkovského
statkářstva a ozařuje jasný vučk dívčího rozkvétání, vpletl Sv. Čech
mnoho ze sV~'ch drahJ'ch vzpomínek, na Vrané, na výlet na Skalku a
vůhc na české Středohoří, kde se »První starosti«, podobně jako
pozdější »Výlet do mladosti« odehrávají; jiná, nadobro neorganická
součástka práce lehce improvisované, vyprávění malíře Lešana o dojmech
z Východu a jmenovitě o kráse žen arménských, řadí povídku v
blizkost Čechových novel cestopisných.

Chloubou výpravné prósy Čechovy jest nejdelší práce, zařazená
m~zi »Povidky, arabesky a humoresky«, tragický románek prodšený
j~mným humorem, »Jestřáb contra lirdlička«(. Všecky přednosti
Cechova povidkového umění shrnuty jsou v této vděkuplné »J)Ovídce
z registratury«: pod objektivně přesvědčivým obrazem uzavřené
společenské skupiny uhodne pozorný pohled osobní vzpomínky a
zkušenostI vypravovatelovy zvládnuté uměleckou rozvahou; právnický
rámec obepínající rodinnou katastrofu hrdličkovskou, není díisledkem
184