let; pod ní později prožije hořečný sen o divoké a slastné iízdědo
slunného kraje mládí a štěstí, odkudž jest již navždy vyloučen.

Osnova povídky, úplně soustředěné kolem tohoto spíše lyrického
než v)'rpravného motívu stesku za ztracenou mladostí, jest
prajednoducM; bez vzrušenější zápletky vypravují se v časovém sledu
Pavlovy dojmy z přírody a ze společnosti. Setkává se tu s davem
maloměstských šosáčků, které zpodobuje Svatopluk Čech obvyklou
metodou genrového figurkářství: vedle žvavého učitele prokreslen z nich
jest pozorněii mladý básnický blouznivec Bohumír Vlna, jímž. básník
paroduje netoliko někdejši poetické úsilí Pavlovo, ale i vlastní své
tužby, dávaje se Vlnovi chlubiti veršovanou skladbou~ o Antaru, látce to,
která jej od začátečnického orientalismu až do 80. let stále
zaměstnávala. Druhé ohnisko jest děkanství. Tam Pavel poznává
ušlechtilého a nadšeného teistu, stařičkého děkana, jenž mezi světem a
Bohem neshledává rozporu nejmenšího, kmet sleduje s neutuchajícím
dojetím zákonitost v krásách přírody, ale l1epohrdá při tom ani dary
pozemskými; postava děkanova vystupuje ještě názorněii kontrastem
fanaticky pravověrného a příkrého kaplana. V děkanské zahradě - a
toto náladové zarámování zásadních rozhovorů mezi zástupci dVQu'
pokolení vrací se později ve )>VácIavu Živsovi« a nejdelším, pátém.
čísle »Modliteb k Neznámému« - konají se obsahově pohnuté, ale
formou uhlazené debaty Pavlovy s bělovlasým moudrým knězem,
v nichž rozvrácený churavec důsledně vyvrací přírodní optimism a
útěšnou nauku o předzjednané harmonii, ar mluví se o krutosti
člověka k ostatním tvorům, ať o boji o život, ať o zápase společenských
tříd. Ale děkanství má pro Pavla ~ouzlo ještě jiné, zde roznítí v něm
pt1vabná farská víla, děkanova neteř Cilka, vonným a čistým vd,ěkem
sVl-ho mládi poslední blouznivou lásku, v níž erotiku takřka zastírá
touha organismu odumírajícího po plnokrevném, svěžím životě.

Třetím střediskem dějovým -- a jediné zde učiněn byl pokus o
jakousI zápletku a o rušnější dějový spád - jest rodina přivozníkova,
společenští to pariové, všemi zavržení. Převozník, kořist nelidského
lichváře a zároveň obět bezmezné lásky k ženě, pro niž přestupuje
zák'on, vábí Pavla, skrytého socialistu a revolucionáře proto, že se
nadobro rozešel se společností a že našel odvahu žíti ř>0 svém
přesvědčení. V tomto pocitu bratrstvf Pavel si umíní býti jeho dětem
dobrodincem á ochráncem; když pak vypukne povodeň a unáší
převozniUl2