mladistvé a krásné »nové lidi« spíná v okouzlující krajině švýcarské
nik.cliv pouto manželství a zákona, nýbrž svazek svobodného
dorozumění v sympatii a náklonnosti. Hrabě Julian vznití v Julii lásku a
Karel Smělý v důsledku svých zásad zříká se milované ženy, jakmile
poznal, že se mu srdcem odcizila; v dlouhé, akademicky urovnané
řeči, kterou odstupuje Julii štastnějšímu soku, ježto v ní nevidí ani
svůj majetek ani svou otrokyni, nýbrž družku svobodné vůle, snad
po prvé v našem písemnictví řešeny turgeněvovské problémy
»nového« manželství. Julian odváží si milenku do Paříže, aby, nasytč se
jí, svedenou opustil, Karla volá tamže sociálně revoluční propaganda.
Nad smrtelným ložem KarloV)Tlll setkává se h(abě s Julií a její
holčičkou Irénou; matku doveze jen do Švýcar, aby tam navždy
spočinula na místě svého někdejšího štěstí, dcerušku dává doma vychovati.
Sám - a zde obdoba s barónem Vladimírem z »Oblak« opět jest
patrna - se mění a obrozuje; ze světáka se stává samotář, z požitkáře
uc>~nec, jenž umírá mrtvicí nad knihou ve své bibliotéce.

Jeho zápisky, které mají ráz přísné sebeobžaloby, dostávají se po
létech knihovníku na zámku jeho dědiců Václavu Volnému. I on jest
milovníkem oblaků a přeludú jako Václav Hrdina, i na něm snadno
rozeznáváme vlastní rysy čechovské, leč přece jest utvořen z látky
hutnější a reálnější; básník rozložil svou povahu do dvou figur se
dopliíujících, do muže činu Karla Smělého a muže kontemplace Václava
Volného. Na starém zámku nenachází Volný toliko životopisnou
zpověď hraběte Juliana, nýbrž také jeho a Juliinu nemanželskou dcerku
Irúnu v portýrově schovance, dívce nevšedního nadání hereckého.
Zan1iluje se do ní ještě dříve, než zví o jejím původu, najde odkaz
hraběte, který- zaručuje dceři značné dědictví, ale Irena jest nová žena.
která svůj osud nachází ve vlastní hrudi a ne v zevnějších
podmínkách životních - odmítá i lásku knihovníkovu i otcovo dědictví a
odcház~. v hrdé samostatnosti do světa za svý-m uměleckým posláním.
Pokrok, jejž Svatopluk Čech učinil při řešení problematického poměru
šlechty a občanstva vůči »Oblakům«, jest patrný: proti aristokratické.
odumírající společnosti nestaví již občany vykořistované a trpné,
nýbrž sebevědomé a statečné připravovatele spravedlivějších zítřků; ač
ota zástupcově nového typu, Karel Smělý a Iréna, zůstali v obrysech
por:ekud matných a příliš všeobecných, pi;cce cítíme, jak se v nitnl
Čechově rodí koncepcé »Evropy«.

180