stoJného vychování, odkládá svou hrdost sebevědomého demokrata a
slabošsky si vyprošuje od Pětipolských milost pro děti. Pyká toho
zkázou J uIiinou velmi bolestně a snaží se posléze smýti svou vinu
rozhodným odmítnutím dědictví po baronu Vladimírovi. Hrdinova
občanská pýcha, jeho pohrdání pozemskými statky, jeho nepraktické
blouzněni o svobodě a poesii vystupňováno jest ještě na jeho synu
Václavu, jenž jediný z rodiny nepřijímá pomocí od Pětipolsk~'ch a
ztistává vždy chudým snílkem po boku otcově. Umíraje v synově
náručí.pronáší starý Hrdina slova, jež netoliko vysvětlují název povídky,
ale obsahuji též její romantickou moudrost, vznášející se nad světem,
roztrženým v rozportl mezi morálkou aristokratickou a občanskou:
)"Jileď tam na oblaka v jitřních červáncích! Světlá a krásná vznášejí
se blankytem, vábíce dumavé oko jako krásné, veliké myšlenky duši
človčka. Ta oblaka a ty myšlenky chvíti a stkvíti se budou, až dávno
v prachu zetlejí ti, kdož je nazývají parou. Však oblaka a myšlenky
ty tydli nad světem, a kdo se do nich zamiluje, ztracen jest pro tento
svět iako já - a ty!« Příliš naivní rozvrženi světla a tmy, konvenční
pojetí poměru šlechty k občanstvu, schematičnost v kresbě čelnějších
postav mluví o pravé práci začátečníkově; za to některé hutně
propracované figury na př. panský lokaj Dominik, jenž s vtipným úmyslem
gnteskním povídku otvírá a zavírá, nasvědčují, že vyprávěč, alespoň
způsobem genrovým, usiluje o to, aby skutečnost zvládl.

»úblaka« jsou takřka průpravou rozsáhlejší povídky, osnovy až
romťtnové a komposice značně složité, která nazvána »Mezi knihami
a lidmi«, jako by chtěl Svatopluk Čech naznačiti, že se na rozvětvené
osudy panské i občanské dívá očima zámeckého knihovníka Václava
Volného. Ústřední děj povídky, jehož hlavním motivem jest opět
střetnutí šlechty s občanstvem, otázka to, kterou politická diskuse
sedmdesátých let nadala zvláštní časovostí, nezasahuje však tohoto
čechovského blouznivce; odehráváť se dávno před časovým prahem
rámcového vypravování, a knihovník Volný jej nachází v autobiografických
zápiscích mrtvého již hraběte Juliána. Tento šlechtic jest zušlechtěný
blíženec baróna Vladimíra z »Oblak«, ba jeho milenka a zároveň obět
slo~e opět Julie jako nešťastná dceruška kantora Hrdiny. Svůdný a
ne odolatelný mladý aristokrat nenachází ji však v selance českého
venkova, ba ani v prostředí domácím, nýbrž v idyle rázu
nejmodernějšího, jako milenku sociálního revolucionáře Karla Smělého. Oba
a2* 179