Začátečnická povídka ze staropražského života o y,Panu Bolehlavu
a svčtu«, vypravená nepoměrnou hojností živlu íigurkářského, zůstala
vlastně zlomkem bez dějového vyřešení a jednotící pointy; zmrzela
pisatele dlouho před závěrem. Daleko ucelenější jest vypravováni
"Oblaka«, vydané o dva roky později, ba působí dojmem náčrtku k
románu, zbudovanému na společenském kontrastu a směřujícímu
dokonce ke kritice sociální. Ústředním motivem »Oblak« jest srážka
aristokratického světa s občanským živlem, jemuž zřejmě náležejí
básníkovy sympatie, a odkudž jsou vyváženy postavy blouznivců a
b~SJlíků, připomínajících mnohými rysy mladistvou osobnost Čechovu.

Urozeného panstva, jež předvedeno jest zde stoupenci šlechtické
v~Tlučnosti a vyznavači zastaralých rodových předsudků, barony
PětipolskýmI, Sv. Čech neznal z vlastní zkušenosti i musil se v
povahokresbě i v konversaci spokojiti knižní konvencí: jemně postřehnut
jest rys, jak panskému dobrodiní stále přimíšen jest přízvuk pánovitého
posu"dání plebeíci. V popředí barónské rodiny posunul vyprávěč
mladého aristokrata Vladimíra, muže velkého světa, posměšného a
blaseovaného požitkáře s pěštěným vkusem a dobyvačnou smyslností Đ
svou představu novodobého šlechtice zesílil tu básník postoU réků
byronských. Když Pětipolští jmou se podporovati děti kantora Hrdiny
a když poskytují uměleckého vzdělání krásné a nadané Julii Hrdinové,
vyrve mladý baron ji svému příteli, čestnému Otakaru, zvábí ji z
rodiny, pomocí klíčnice-kuplířky úplně ji ovládne, spíše pro rozkoš než
pro lásku odváží ji do Švýcar, kde Julie svedena i s dítětem hyne.
Ale zde do děje potud konvenčně rozvedeného podařilo se Cechovi
vpraviti rys psychologicky~ zajímavý; jako u Byronových výbojců,
stojících mimo dobro a zlo, působí opravdová láska Juliina na
požitkářsk6ho světáka Vladimíra obrodně: vytrhne se z poměrů, v nichž
dotud žil, odloží předsudek vznešené nečinnosti, vrhne se do prudkého,
vše přehlušujicího podnikání, dobývá průmyslovými spekulacemi jmění,
jež odkazuje při předčasné smrti sebevraždou úplně otci Juliinu,
učiteli Hrdinovi, který však bohaté dědictví odmítá.

Občanskou vrstvu, vyssávanou a mravně porušovanou šlechtici,
představuje rodina Hrdinova. Otec, ovdovělý venkovský kantor,
obklopený zástupem dětí, živoří a blouzní mimo oblast praktické
skuteč·losti,. v bohémském nepořádku, v stálé peněžní tísni a dluzícb.
Z utrpenífJad tím, že milovaným a nadaným dětem nemůže dáti
dů172