obsah »Souboje« i »Předčitatcle«, »Ledové kněžny« i »Fiorelly«,
) Endymiona« i »Tovelille«; do celibátníkovy dumy v »Nikotině« kyne
slGlstná ta říše stejně báchorkově jako do plesového deliria·
vyhladovělého a souchotinářského písaříka v »Signoríně Oioventu«. Ale jak
hONl; vystřízlivění přináší život z těchto přeludů! »Signorina
Oioventu« byla pouhá zimničná VIdina organismu určeného zkáZe; rozmary
sliéné Nikotiny, oprávněná žárlivost na ni loudí posléze na rty fratera
Laktance zádumčivě ironický povzdech »zlatý celibát!«; zbožiíovaná.
slič'nábaronesa v »Endymionu« projeví větší zájem pro kousky
dresovaneho ohaře než pro milostné touhy okouzleného vychovatele;
nedostupná princezna z dr ku Fiore:Ila prodává polibek, obestřený
tajemstvim romantického slibu, prvnímu donu Juanu za nabídnutý
šperk; panu Václavu Světeckému, vytrvalému ve sběratelství i ve
zbožňoviÍní, dostává se odměnou za pohnutlivou stálost místo toužené
ruky starobylé hole; kandidát nesmrtelnosti, básník Světlý, člověk to,
»jellž vydal básně«, dozvídá-se z úst opěvované krásky, že místo
jeho knihy zabývala se před usnutím německými veršíky () angorské
kočce.

Život podobá se mumraji po půlnoci, kdy rázem padají masky·
i nejilusivnější; nikoliv náhodou vylíčil Svatopluk Čech třikráte
ironický paradox masopustního reje. Pak ukáže se »vesnický svatý«
pokrytcem a požitkářem; družina staromládeneckých přátel (v
»Odkaze«) 1lloučkem ješitníků, ziskuchtivců a zástěrkářů; trojice právních
fanatiků (dabloň«, »Šílenec«, »Ubohý včníeh) trojlístkem bláznů;
chudák, dojímající za štedrovečemí nálady vrchovatou měrou svého
utrpení (>:Dobrý skutek«) podvodníkem a zlodějem; hrdina jiné parodie
na citlivé povídky vánoční (»Poslední vánoční povídka«)
staromládene(;kým pošetilcem, jenž opojen punčcm štědré večeře roztouženě
objímá v panické své ložnici voskovou pannu skleněných očí a
koudeJných vlasů.

A v5ak toto poznání o marnosti všech mladických ilusí, které se
rozptýlí jako pára při prvním styku se střízlivou skutečností, neučinilo
Svatopluka Cecha rozmrzelým skeptikem a přemoudřelým ironikem,
jenž drsně pohrdá světem sladkých přeludů a s hořkou resignací se
oodává všední pravdě umoudřelého poznání. Na to jest příliš
humoristou, příliš básníkem. Humorista Cech má srdečně rád průměrné lidi
i s' jejich nedokonalostmi a bludy, či správněji řečeno také pro ně;

175