Ale těmito náměty není látková oblast »Povídek, arabesek a
humoresek« ještě vyčerpana; občas Svatopluk Čech zabočuje i mimo
lJranic.e svý-ch bezpečných poznatků a zkušeností a přece neupadá
při lehkém nadhození svých črt v nesnáze a v nejistoty. V »Nikotině«,
která vedle ),Souboje« jest rozmarným přiznáním novelistovým ke
kuřácké vášni, ocítá se čtenář v ovzduší klášterním; v »Signorině
Oioventil«, v »Motýlu« a částečně také v »Psyché,< okouší víl"tvé
slasti mumraje masopustního: v »Duchu markýzově« tají se mu dech
strašidelnými náladami starého francouzského zámku a na obrat jest
odkouzlen satirickou pointou; ve »Piorelle«, vyprávěné s pohodou
dOrl"onalého novelisty, jenž nezapomíná na působivý, výsměšný závěr,
prožívá mezi artisty v cirku krkolomný protiklad strakatého klamu
uměleckých výstředníki't a jejich ubohosti lidské.

Takto dovedl Svatopluk Čech ze svého samotářského kouta v
životě vypozorovati určitě a jasně uzavřené prostředí společenské a
v něm soustřediti pohled na nějakou rázovitou postavičku, z niž mu
neušel aní kdiný groteskní pohyb, nezvyklý obrat řeči, zvláštní
způsob vystupování. Velmi často postřehl, jak v nepatrné té figurce se
obráží povaha celé její společenské třídy; přála-li však šťastná
inspirace jeho drobnému, půvabnému umění genrovemu, pokoušel se
úspěšně o cosi vyššího: za individuální komikou postihoval pak zrakem
opravdu básnickým samu tragiku lidské všednosti. A tak vlastni
hodnota Čechovy povídkové prósy nespočívá ani v jejím úměni
výpravném ani v jejích zámyslech psychologických, nýbrž v jejím h u mor u.

Vyšší slohová jednota, spájející tyto látkově i náladově tak
různorodé povldky, arabesky a humoresky Čechovy, spočívá ve zvláštním,
čistě romantickém dualismu, který tvořil základní prazkušenost
básníkova pokolení, v stále obnovovaném rozporu mezi snem a
skutečnoo;tí, básnickým blouzněním a střízlivým pohledem do života,
báchorkou a všedností. Mladí snílkové z rodu bláznivého a čestného rytíře
španělského při vstupu do světa spřádají si o něm luzný obraz
záv!"atné krásy: čarovné bytosti ženské sklánějí se v něm s ochotnou
inspirací a s oddanou láskou ke svým vyvolencům; jest tam dosti
místa pro hrdinské činy humanity i svobodomyslnosti; umělecké
schopnosti dostává se tam uznání i vavřínů. Ve vytrvalé milostné
touze, která se neodváží zřetelného vyznání, blouzní mladí ilusionisté
o urozených i měšfanských obyvatelkách oné vysněné říše; tot vlastní
)74