a lidí, jenž se s ironickóu povýšeností odlišuje od svého okolí a
ohdarovává je z vlastního duševního přebytku, urozeného rozkošníka,
kterému neujde žádný laciný požitek postranní lásky, vznešenou
dámu, nudící se nekonečně a trýznící sebe i lidi třídními předsudky, a
líbeznou, vzdušnou komtesku, ke které se toužně zvedají pohledy
občanských obdivovatelů; pouze feuiIletonistická črta»Comtessa Božena«
dotýká se šlechtických kruhů ostrým perem vlastenecké satiry.

Daleko hutněji a výrazněji, než urozené vrstvy, které znal jen
povzdálí, Svatopluk Čech dovedl zpodobiti starosvětský stav
venkovského statkářstva a tradiční skupinu úřednictva patrimoniálního
-- zde byl domov jeho mladosti. I přibyla k »Liškovickému pánu«
takřka rusky realistická malba blahobytného a zanedbaného újezdu
středočeského »Strýc« a poněkud hrubozrnná humoreska »liůl Kašpara
S\'ěteckého«; i vznikly souběžně s veršovanou burleskou pana
poiezdného »Ve stínu lípy« dva půvabné obrázky ze života úředníků
vrchnostenských,prosycené staromódní teplou vůní šalvěje a
levandule, rozmarné rokokové zátiší »Losos mého pradědečka« i jemně
propracovaná elegická novela na selankovém pozadí »filemon a
Bauds«, kde hluboká životní ironie kontrastuje tak mocně s klidem a
pohodou patriarchálních poměrů. Sestupme v pořadí venkovského světa
poněkud, a setkáme se v novelistické próse Čechově s řadou
vesnických figurek, podaných takřka vždy s úmysly groteskními: mihají
se na okraji zámecké povídky o »foltýnově bubnu«, kmitají se v
adv-okátské historce »Jabloň«, jsou předmětem rozmarné satiry na
tartufství pobožnůstkářů »Vesnický svatý« i pomůckou kontrastu proti
lehkoduchému rozmaru bohémskému v »MaIířském nápadu«. Také
maleměštáky si Svatopluk Čech rád Mře na mušku, nechť tráví své
titěrné a prázdné bytí v kterési žabí kaluži okresního města daleko
za svetem, nechť tvoří si svůj uzamčený kruh uprostřed Prahy.
Nejraději sleduje je, jak přihřívají si nuzné plamínky nicotných svých
zájmů u některého hospodského ohniště, kde ve vlastních očích rostou
jejich stíny do obrovita: společnost denních hostí z »Ducha
'markýzova«, příbuzní jim duchovidei v čtenářské besedě ze »Stehlíkova
ducha«, burleskní staromládenecký trojlístek zásadních celibátníků
v ), Odkazu« - tito všichni vyvolenci protišosácké satiry Čechovy
obkiopeni isou náladovým ovzduším maloměšťáctví; v »SíIencí« a v
)'Thusneldě« jest ostří satirické zvláště vybroušeno.

173