tický idealista velkých skladeb veršovaných »Snů«, »Adamitů( a
»Anděla« docházel v něm protiváhy.

S Janem Nerudou, k němuž se dotud družil jako žák více méně
samostatný, Svatopluk Čech se octl v bezprostřední blízkosti r. 1873,
když vstoupil jako spolupracovník do jeho »Lumíra«; po půl roce
přejal sám z rukou omrzelého mistra týdeník mladé generace jako
reciaktor vůdčí. V »Lumíru« nastala mu ihned činnost ne méně
vyčerpávající než nedlouho před tím ve »Světozoru« Skrejšovského: při
nedostatku drobných příspěvků povídkových musil vyplňovati husté
sloupce listu vážnými i rozmarnými črtami i delšími povídkami; jen
do druhého půlročníku »Lumíra« uložil jich jedenáct. Velmi hojný a
pestrý v}těžek své prosaické působnosti v »Lumíru«, která od léta
1873 l'otrvala do sklonku r. 1876 a jež vedle novelistiky obsahovala
i cestopisný feuilIeton, Svatopluk Čech shrnul r. 1878-1880 do tří
svazků Ottovy »Salonní bibliotéky« s názvem »Povídky, arabesky a
humoresky«. Čtvrtý svazek sbírky vyšel teprve r. 1883 a vyčerpal
Čechovy beletristické příspěvky z »Národních listů«, z »Květů« a
z »Osvěty« Vlčkovy; co se nevešlo do onoho závěrečného dílu,
vyplnilo jednak mab'r, skromničký svazeček »Několik drobných povídek«,
vydaný r. 1884 Valečkou, jednak asi polovinu pozdějšího, Topičova
souboru prásy Čechovy z r. 1887, »liumoresky, satiry a drobné
črty«. Doplněny těmito dvěma paběrkujícímí sbírkami, skládají
čtyřdílné »Povidky, arabesky a humoresky« jednotný a zaokrouhlený
celek, jenž obsahuje veškeré Čechovo umění povídkářské z
nejkrásnějších let rozkvětu a uzrávánÍ. Když pořádal básník své sebrané
spísy, sestavil svou prósu podle sledu časového a shrnul tyto práce jednak
do druhého a třetího svazku povídek a črt, jednak do prvního a
druhého dílu »větší prásy«; přísná autokritika zavrhla však nejeden kus
a Ul čila jej zapomenutí, odkud byl vyproštěn vydavateli posmrtné
řady děl sebraných.'

Spíše z důvodů redakčních než z vnitřní potřeby ukrýval se
Svatopiuk Čech v »Lumíru« a též později v »Květech« za pseudonymy
více méně průhledné: Jan Vraný, Oiovanni Vranini, J. Kazda, A.
Rybář, Boleslav Smutný, J. Bříza, Václav Malina, Jan Volavec; jinak
v':lak naprosto nedbal toho, aby potlačil nějak svou osobnost. Ať
nazývány jsou rozsáhlejší práce Čechovy važných námětů zcela
namátkou povídkami či novelami, ať slovou rozmarné kusy arabeskami či
170