K A P I TO LA

SEDMA.

POVÍDKY, ARABESKY A HUMORESKY .

.Již vězte však, že rek ten zpěvu mého
rád pfedivo své feči rozvláčl

a kolem civky rozumu je svého
rád navinuje, volně zatáči,

že leccos v šedivé si mate hlavě, đ
nul, prostm, páni, suďte shovivavě!·

• Ve st/nu llpy· 1879.

Kdežto veršované práce Čechovy, výpravné, lyrické a refleksivní,
se rozvětvují již dávno před prvním veřejným vystoupením
básníko.vým velmi do široka, jest nám zachována pouze praskrovná hrstka
jeho pokusů prosaických, psaných před r. 1868, a to vesměs zlomkovitě.
V pozůstalosti došly nás. některé náčrtky z gymnasijnich dob,
nesoucí na každé stránce pečef studentskéllO původu. Bezvýznamný
úryvek z r. 1862 vypráví cestovní zkušenosti šestnáctiletého hocha,
který se s bratrem vypravil přes Vysoké do Krkonoš a byl na Sněžce
zklamán mlhou, zastírající rozhled; cituplné pozorování kraje a lidu
hlavně s národnostního hlediska jest úplně bez rázovitosti. První
povíakový pokus z r. 1863 »Stužka na památku« blouzní o lásce,
přátelství a smrti čistě po studentsku a ličí s průměrným lyrismem
náladu večernfho veslování. Rozhodný pokrok a statečný náběh k
obJektivnímu vypravování učinil Svatopluk Čech r. 1865 dějepravným
zlomkem »liraběnka Królická«, který již námětem značí úsilí o
slovesnou původnost. V době, kdy mezi českou mládeží bujelo obecné
nadšení pro polské povstání, sáhl devatenáctiletý vyprávěč po látce
polské, zprostředkované patrně lapovým překladem Orabowského
povídky »Koliszczyzna i stepy« r. 1851, jež podnítila i V. Purcha,
nepostavH se však jednoznačně na stranu polské šlechty, nýbrž naopak
opěvoval se živou sympatií vzpouru ruského selského lidu proti
pol5kým utlačovatelům. Jet pozadím tajemného děje rodinného ona
»koUszczyzna«, kterou miláček a vzor Máchův Severin Oosczynski v
bar
165