neůokončil. Jak vypráví črta »Projíždka gruzínsk}-m krajem«, uslyšel
o tatarském loupežuém reku a vzletném básníku Ker Oglu po prvé
pod zříceninami domnělého jeho hrádku Kadžori nedaleko Tiflisu;
diildadným studiem příslušných pověstí a Chodzkova vydání
rapsodického ),perského národního románu« seznámil se pak důkladně s touto
romaneskní postavou turkomanského bohatýra. Avšak několik
názorných a malebných trochejů, tvořících vstup chystané epopeje o něm
i>Qsunuje děj mnohem jižněji a vyvolává silnou představu
musulmanskt'hfJ života karavanního kolem Erzerumu.

Hned z r. 1874 zachovány jsou dva nesouvislé zlomky, nadepsané
jménem Tamary, milostné královny Karthvelie a pýchy všeho lidu
gruzínského, z jejíž krásy má každá Gruzínka něco vepsáno v
pravidelné a vznešené své tváři. I Lermontov, který jménem »nejspanilejši
ze všech královen na světě« pojmenoval svou nejslastnější hrdinku,
opěvoval Tamaru, avšak v oné démonické obměně, jiŽ jí dala lidová
báje. U něho královna, jak »bohyně krásná a bujará, jak démon
lstivá a zlá«, vábí k sobě kouzelným zpěvem milence k nočním
slastem a pohlíží pak ráno s úsměvem, jak Terek odnáší jejich zkrvácená
těla. Čechova básnická poyaha rozhodla se pro Tamaru historickou
a ve shodě s tradici spojila" s ní postavu proslulého pěvce Rustavela.
Ten, zestárl}' a životem podťatý, jest vlastním hrdinou Čechových
zlomků; první jakýsi dialog mezi Rustavelem a jeho koněm, mísí tóny
heroické s elegickým vzdechem nad uprchnuvší mladostí, druhý,
vyplněný mohutnou malbou zasněžených velehor, rýsuje neurčitě
jakQusi báchorkovou visi Rustavelovu, kdy stává se obětí ledového

obra." .

Dva kratičké iambické fragmenty z r. 1875 »Prorok« a
»Motanebbi«. Jejichž společným rekem- jest hadži Omar, navrátivší se z
posvátu}'ch míst mohamedánských do rodného aúlu kavkazského, jsou
zřejmě variantami téže látky. Co jest zachováno, připomíná druhý
zpěv lermontovova· »Izmajila beje«, kde záhadný příchozí za
pozdního večera přijíždí mezi rodáky čerkeské. Útržky Čechovy básně
maji dosti sytý kolorit východně mohamedánský a v »Čerkesu«
neobvyklo~ prudkost krajinného postřehu; jak by se byl děj vyvíjel,
zda l'y byl nadhozený konflikt mezi Omarem a stařičkým jeho otcem
Achmedem bejem postoupil v popředí skladby, těžko uhodnouti.

159