zamyšleni nad příběhem lásky v Metodějovce, klušou beze slova
úvaly. Ale zda jest to skutečný soumrak na Kavkaze, či spíše běžný
obrázek dohasínaiícího večera v kterýchkoliv lesnatých návrších,
Hčf-li básník, se skoupou střízlivostí tuto scenerii:

»Slunéčko již zhaslo za vrcholem,
a zář růžová se s plavou, hnědou
vystřídala !JO úbočích kolem.

Tm,a již ard na úvalu dně,

s obou stran pak husté vršky lesa
výš a výš až hvězdné po nebesa
černaji se 'divě, posupně?«

Vedle krajinomalby lyrické Lermontov ovládá mistrovsky i to, co
bylo by lze nazvati krajinářstvím baladickým; myslím děsivé
zobrazení přírody, která se svými hrůzami účastní tragických událostí
Cl temnou náladou obestírá hrdiny krvavých činů a těžkých vin.
Osudn~' tladži Abrek, ukojen v dravčí své pomstychtivosti, přinášl
za noční jízdy na koni pod pláštěm uťatou hlavu krásné Lejly
kmetnému jejímu otci a blíží se již k aúlu Džematu, kde LeHa prožila
dětství. Děs a příšernost čiší z každého nového obrazu: v této noční
krajině vše se hrozivě hýbe a vzpíná .

."Cervánky blednou: vlhkem d$'še
noc blízká; kraj tmou zamráká.

S kavkazských štítů hrozně, tiše
jak hadi lezou oblaka;

hru nesouvislou provádějí,
v propasti dusné zacházeji,
v kef trnitý se chytají

a na list perly vrhají.
Bystřina kalná, šedá bouří;

v ní pěna stříká z trávy mdlé

a skví se mhou, jíž propast kouří,
lak oči hlavy umrlé.«

V »Čerkesu« jedno patetické misto volalo po takovém baladic,.;
kém krajinářství; myslím výjev, kdy hrdina na rozmetaném pohřebišti
otců obnoví slavnou přísahu pomsty a kdy se rozhodne neušetřiti ani
157