kreslí oběti neúprosného kinžálu, Reky a Armény, Zidy a R.usy,
vyCerpávaje tak až na dno své znalosti obyvatelstva v Pokavkazí.

Čerkesovo dílo pomsty zastaví se na čas v jeskyni Ludmilině.

Opravdu jen na čas. Ozdravený Čerkes musí se napíti rozohňuiíciho
nápoje, aby dovršil krvavé své poslání. Patetkký výjev posledního
zasvěcení Cerkesovavznešenému a zároveň nelidskému úkolu
mstitelskému patří k těm vrcholum básnického díla Čechova. kde malíř
čl rétor podávají si ruku, kde pod mohutnou iugou tragiky hromadné
a kmenové zaniká lyrický vzlyk raněnéhu srdce jednotlivcova. Scéně
neubírá významu, že opírá se o předlohu ruskou, opět o motivicky
bohatého »Izmajiía beje« od Lermontova. Izmajilova projížďka za
}Jodzimního úsvitu, jíž básník zahajuje svou »pověst východní«, vede
od teplé ještě mrtvol.y kozáka -...: posměvače do aúlu, kde byl hrdina
prožil svou mladost. Jestliže zažehl již lvýšklebek ruského vojáka
Uskl II pomstychtivosti v prsou Čerkesov}'ch, rozdmychá ji v divoký
plamen pohled na rodnou ves, zpustošenou nepřítelem. Se rtů
podrážděného mstitele dere se slavná hrozba Rusům:

»Ne, nelze by se kU/len tVtÍřil,
dokud z jich bilých kostí rek
budoucím věkům v poučení
nevztyčí slavný náhrobek

a takto f)omstí f)onížení

své drahé vlasti f)otomek.«

Čechův Cerkes při sahá ruským uchvatítelúm na koranu pomstu
ýoprvé, když soukmenovci jeho nuceně se stěhují do tureckého
vylmanstvi:

»V zemi té, z niž vyštvali nás v bídu,
nedopřeill cizí chdtře klidu,

pomstě 7.asvětím svUj kinzlíl skvělý
živá kanla za SVal ndrod celý! {(

Když při bouři černomořské navždy se mu s očí ztráCÍ vše, co
milova! y dětstVÍ a V jinošství, kleká Čerkes na skále omývané
přlhejelll moře a pomodli v se suru pohřební, obnovuje svou přísahu a
tiskne dobytý kinžal k rozžhaveným rtum. Ale výjev na troskách
rodného aúlu vyvrcholí tato stupňovaná rozhodnutí. Za mračného dne,
152