od roztoužené Zarje. Svatopluk Cech spokojuje se s dějovým obrysem.
kde Puškin a Lermontov překvapuii dušezpytnou interpretací.

Klíč a rozluštění erotického příběhu kozákova a Ludmilina podává
vypravování Čerkesa, který náhle vstoupí do cesty obou Zl11lknuvších
jezdců. »Iiuňatý ďábel« čerkeský jest právě osudným svůdcem
Ludmily Javorovy; pro něj odcizila se kozákovi, v lásce k němu rozkv{;;tla
a odvrátila se od dosavadního svého světa - ale kinžalem jeho zmizela
z hor navždy. Psychologie lásky Ludmiliny a Čerkesovy opětně
založena jest na řadě kontrastů, z kterých protiklad milostné touhy a
dravé pomstYchtivosti jest nejsilnější. Dokud »abrek" okřívá z rány,
má něha vrch, ale ozdravením a návratem sil procitá v žilách
krvelačná mstivost --- a zatím co jedna Čerkesova ruka objímá šiji
Ludmilinu, vraždí ji druhá blýskavým kinžalem. I~ozpletení motivu jest tedy
Jiné než u Lermontova, leč i v milostném dramatě mezi Čerkesem
a plavou Češkou naidou se ohlasy písní ruských: Ludmila, která lne
k Čerkesovi podobně osudově a bezmezně jako LeHa k Bejbulatovi,
omývá a napájí zraněného cizince tak jako krásná Čerkeska
»pleníku«; ovšem celou idylu lásky v jeskyni možno pokládati· také za
obměnu výjevu mezi Adamem a Jitkou na počátku pátého zpěvu
»Adamitú«.

Epická pÍile Čerkesovy zpovedi doplňuje a vysvětluje
vypravování kozáka mladšího, ale tomuto příběhu milování, vykoupanému
v krVI, básník předesílá prehistorii Čerkesovu, která, zhušťujíc
tragické osudy celého kmene AdigCtv, uceluje dčjinný exkurs staršího
kozáka v prologu skladby. Čerkes \:ykládá, jak a proč stal se divokým
mstitelem. Odplutí celého čerkeského kmene do vlnách Černého moře
do Turecka tvoří tragické pozadí individuálného osudu »abrekova«
-ČCrkes nemsti se pouze za vyhnané své rodáky, ale i za drahou ženu,
která utonula na vystěhovalecké lodi ztroskotané bouři blízko rodného
břehu. Tu poprvé do skladby, která dotud zpívala krásu prales II ,
divokost hor, kouzla údolí Kavkazu, zašumí burně příboj Černého
moře, a v slovesném malíři ozve se opět auditivní básník bouří
mořských i lidských. V prudkém stupňování hučí pak zpěv pomsty před
námi, Kavkaz, jenž náhle zestárl, má býti omlazen horkou krví obětí
Cerkesových. Nejde básníku o motivaci vražedných činů strašného
,}abreka«; všecky plynou z pomstychtivosti. Jedná se spíše zas o
národopisné propracování příběhu, a proto Čech vždy několika rysy

151