přímo v jeho opak: zasněžení velikáni tratící se v oblacích pohlížejí
v hrdém a neúčastném klidu lla malichernosti vášní a bolů lidských

- <li mlčí svrchovaně. V některých skladbách - nejmohutněii snad

v bisni »)Valcrik«, psané r. 1840 - rodí se však z rozporu mezi
Jid~.kým smutkem, lidskou touhou a lidským milováním a mezi
nepohnutou velebností horškéllO, neodbytná otázka po smyslu a ceně našeho
našeho života, ono kruté a vznešené pro Č, na které Lermontov sám
neznal odpovědi, a které po desíti letech v týchž pralesích
kavkazských jako černý nezaplašitelný motýl sedlo na čelo mladistvého Lva
Niholajeviče Tolstého
.-
Lermontov nepřcclstiblPuškina jen jako malíř Kavkazu, nýbrž i
jako psycholog Čerkes!l; znal je ze styku osobního, vcítil se
de jejich vnitřního života, vložil clo jejich tvrdč barbarsk:("ch postav
svůj kult divoké sily, jež sama v sobě se bouří, neznajíc svého těžiska.
tilavllÍ Lermontovovo dílo této řady, rozsáhl:(' »lzmaiiI bej« \1832),
lest mladistvý vyCtvor, jejž možno přirovnati k Puškinovu rovněž
začátečnickému »Kavkazskému pleníku«. I Lermontov vychází od
byr011ské dvojice, kresle v démonickém rozpoItěncí a z kořenú
vytrženém rebelu vlastní svou podobiznu a v Zarje svůj vytoužený
iantom ženství obětavého a horoucího. Ale protiklad národopisný, Hmž
podložil Puškin vztah milenců. položil zde Lennontov do episody
druhého a třetího zpěvu, z níž, jak uzříme, po čtyřiceti letech vytvořil
jeho český žák celou skladbu epickou. lzmajil bej byl odrazem
básníkovy společenské rozervanosti s malým přizpiisobenim životním
pomi::rOm na Kavkaze; Zarja jednou z četných představitelek ženského
tyPU Byronova, byt reálnější než její sestry: do národopisné plnosti
života na Kavkaze nesáhl tu Lermontov hluboko. Po té stránce stoji
»liadži Abrek« (1833-1834), skladba stručnější a epičtější, nepoměrně
výše. Hrdinou iest pravý čerkeský mstitel, neznající slitování a
ohledů, jak ukazuje již jeho jméno: barbar a Asiat, mohamedán a ukrutník,
spíše kmenový typ než psychologicky propracovaný jednotlivec.
Jeho nešťastná a krásná obět LeiIa, plndňadrá tanečnice rozprouděné
jižní krve, toužící po objetí a polibcích, patří k smyslným Lesginkám
a Gruzínkám, v nichž temná" a žádostivá povaha Lermontovova
spatřovala svůj nejslastnější obraz ženství a iejichi nejvyšší a nejušlechtilejší

"ztělesnění stvořila posléze v Tamaře: v této koncepci ženy-Orientálky
143