Je-li znakem básníka romantického, že city svého srdce stále
proyází a zesiluje barevnými a světelnými dojmy svého zraku, že
pocituJe tím důvěrnější spojení s přírodou, čím její tvary jsou divočejší
a méně dotčeny niveluiicí vzdělaností, že zajímá se o primitivního
člověka podle stupně jeho malebného svérázu a jeho původností
národopisné - pak prošel Svatopluk Čech Kavkaz jako pravý poutník
romantickS'. Podle vlastního přiznání vábil Jej Kavkaz »veIikolepostí 5\;é
přírody, krásou svých synů a dcer, kouzlem svého tajemství,
dřímaHcího v hlubokýCh jeho roklích a úžla.binách« - a troií tento púvab
hledal ve všech stanicích a na všech směrech své poutL

Do horské přírody kavkazské, kterou pojal toužebně vzdáleným
pohledem s paluby lodní neb z pádícího vlaku i důvěrným postřehem
pří osamělé potulce a projížďce, Sv. Čech přinášel cit dvoji: jednak
pokornou hri'lzu klanějící se nepřístupnému a hrdému panenstvÍ kraje
člověkem nedotčeného, jednak též osvobozující vědomí, že v této
kvetoucí samotě kyne poslední a nejbezpečnějšÍ útulek srdci
neuspokojenému iivotem a odcizenému lidem; první cit přepadal jej zvlášte
v liduprázdných končinách Černomořské gubernie, opuštěné Čerkesy,
druhý blažil ho při jízdě kyprým a bujným pralesem mingrelským a
imeretským. Avšak Čech nesl na Kavkaz ještě cosi jineho a
vzácnějšího, (,;ím mohl se pochlubiti málokterý z dotavadnÍch českých
navštěvovatelů zemí na Východě: jemnou vnímavost malířskou pro
scenerie pi-írodnÍ v každé denllí době a za jakéhokoliv osvětlení. Nestačí
mu, aby popsal krajinu podle geologického složení půdy, podle
plastiky jejího povrchu, podle bohatství vegetace i fauny, jmenovitě chce-li
odli~iti názorně kraj od kraje; jeho zrakové postřehy jsou daleko
jemnější a nepostižitelné oku běžného turisty. Nekonečné zahrady, vinice
a listnaté lesy v pobřežním Such um-kale, pak divoká a jásavá
směsice stromů, keřů a úponkovitých rostlin imeretského pralesa před
Mocamethi, posléze ekstase kypívé révy a chmele v houštinách Gruzie
zvábily básníka, aby výmluvným a plesným slohem napsal
symfoniv zeleni »svěžího, šfavnatého a zářivého tónu«. Stejně horoucně se
opilo toto malířské oko stupnicí šedi, mlhovin a par, když nad
Vladikavkazem mamě hledal proslulou vyhlídku tamní. Jak pronikavá síla
zření propuká v tomto odstavci: )>Viděl jsem na jihu za městem
sinavě šedý chaos oblaků, mlhy a páry, zmítající se bezmocnou snahou
tvořen{ a hltající y zárodcích své plané v)'"tvory: tu sbalený v těžké,

1&1,